Garden party

Nejkrásnější jsou večery v květnu, kdy všechno nádherně pučí a voní…Společnost lidí na jeho zahradě nebyla nemilá, ale jeho myšlenky směřovaly jinam.

Proč jen nejde věci řešit hned. Kdyby sedla do auta … Jak dlouho by to mohlo trvat? Dvě hodinky?
Asi jsem jí to měl nadhodit, třeba by přijela.
Z jeho myšlenek ho vytrhla kolegyně, co si všimla jeho zadumané tváře.
Něco Tě trápí?
Vstal a šel ke grilu. Nějak nechtěl a neuměl odpovědět.
Trápí? Co by mě mělo trápit? Mám dceru, která mi dělá radost, ženu, po které pořád toužím a přece mi něco chybí.
Zase ho vytrhla z jeho myšlenek. Byla až neodbytná, ale byla na tom jako on, vlastně měla všechno a přitom byla sama. Nic nechtěla, jen trochu normální komunikace. Ostatní se bavili pořád dokola jen a jen o práci.
Když se sesedli ke stolu a v alkoholem posilněné atmosféře se začali probírat i životní záležitosti a pracovní se postupně odsunuly zcela někam do pozadí, ucítil její nohu na své. Zprvu tomu nevěnoval pozornost, byli dost semknutí kolem stolu a myslel si, že se jen nemohou nějak vměstnat. Ale když se tak rozhlížel při hovoru s kolegou, všiml si, že po něm kouká.
Oslovila ho, aby měla jistotu, že se jí bude alespoň chvilku věnovat. Požádala ho o dolití sklenice. Teprve teď si uvědomil, jak hloupě se chová. Ne ona, ale on. Pořád myslí na to, že měl Janě říct, aby přijela, nebo alespoň to, jak rád by byl, kdyby se to první setkání uskutečnilo nějak nečekaně. Sice ji pozval na oběd, ale v jeho nabitém programu, který se navíc neustále nějak měnil, neměl moc příležitostí a času na dialog.
Jenže od těchto myšlenek ho odváděla Irena. Všiml si toho, čemu se říká, že jí to kouká z očí.
Společnost se trochu víc uvolnila, někdo pustil hudbu a pár odvážlivců začalo předvádět jakési kreace, podobající se tanci. Irena ho vyzvala k něčemu podobnému. Upozornil ji, že neví, jestli jí bude stačit, ale to už si ho vedla k ostatním a přesto trošku stranou. Byli v jakémsi stínu. On ji jen tak ledabyle držel kolem pasu, připomnělo mu to tancovačky zamlada, kdy se bál na holku sáhnout. Jenže Irena evidentně věděla, co chce a protože z jeho strany nevycházely žádné podněty k tomu, že by měl o něco zájem, přitlačila ho zády k zídce a řekla mu, že ho chce.
Hm, jak myslíš… Co jsem to řekl? Hm, jak myslíš? Já jsem snad úplně blbej. Taková ženská a já se chovám jako idiot. Ale sám nevěděl proč, ale nepřitahovala ho a věděl, že by se s ní nemohl milovat.
Nezlob se, ale já jsem své ženě věrný, možná to tak někdy nevypadá, ale já ji mám fakt rád a nezahýbám jí.
Připadala si jako idiot, nabízí se mu a on ji odmítne. Odstrčila ho a odešla směrem k ostatním. Zůstal tam stát a nevěděl co dál. Kdyby byl na návštěvě on, odešel by, ale byl „doma“.
Vrátil se zpět ke stolu a mlčky sledoval ten mumraj kolem hudby. Snad by byl i v klidu brouzdal svými myšlenkami, když uslyšel, jak na něj kdosi volá.
Telefon, zvonil jako o život. Bylo pozdě na nějaký pracovní hovor a rychlostí blesku mu hlavou prolítlo, kdo by mu mohl volat. Číslo bylo potlačené a navíc si všiml, že už měl několik zmeškaných hovorů během půl hodiny.

Seděla v autě a vůbec nechápala, proč to dělá. Jela někam, kde nikdy nebyla. Za někým, koho ani jednou neviděla, ale v životě už udělala tolik bláznivých věcí, že neumí žít klidně a nějak stereotypně a přistihla se přitom, že ji to deptá, když její život nemá žádné vzrušení. A přitom paradoxně celý život hledá klid a spokojenost sama se sebou. Byla kousek od místa, kde měl být. Jejich poslední komunikace byla jen přes chat a tam ji snad ani nenapsal, kde přímo je.
Co teď?
Stála před cedulí města a nevěděla co dál.
Zavolám mu, tím nic nezkazím. Zavolám a jen tak, mimochodem, se zeptám, kde to vlastně je. Jo, oddechla si, že to vyřešila.

No ahoj, jak jde zahradní párty? Volala Jana, překvapilo ho to a vlastně mile.
Rozhovor netrval dlouho, říkala cosi o tom, že něco má, ale že ho chtěla slyšet.
Byl trochu rozladěný tím, že to tak rychle ukončila. A pak i tím, že není vlastně už doma, protože se chtěl nenápadně přesunout k pc a spojit se s ní a psát si o všem, co je zajímalo.

Všechno potřebné se dozvěděla. Navíc, umí se orientovat v mapách. Pousmála se nad touhle svojí myšlenkou, protože kdysi četla knihu o tom, proč se ženy neumí orientovat v mapách. Netrvalo dlouho a vesnici, kde se jeho párty konala, našla.

Chvíli jí sice zabralo, než našla jeho venkovskou chaloupku, ale protože veškeré dění se v takovýchto místech odehrává v hospodách, zastavila před ní a několik ochotných mladíků jí ukázalo, o který dům se jedná.
Možná vypadala trochu podezřele, protože krom města, ze kterého pocházel a jeho křestního jména, o něm nevěděla nic víc podstatného.
Viděla ho jen na fotce a nebyla si vůbec jistá, jestli ho pozná.

U branky stála žena. Nezdála se být zrovna středem pozornosti, kouřila jednu cigaretu za druhou a koukala na nebe. Její pozornost ale upoutala světla vozu a otočila se směrem k nim. Auto zastavilo a vystoupila z něho žena. Irena znejistěla, neznala ji, ale ona šla přesvědčivě k ní.
Dobrý večer, kde najdu Hynka?
Irena nechápala. To je snad Hynkova žena? Došlo jí, do jaké situace by jeho žena přijela, kdyby Hynek neodmítl její návrh.
Jé, pojďte dál. Hynek neříkal, že byste měla přijet taky.
Irena ji usadila ke stolu a šla Hynka hledat.
Byl v domě a seděl před zapnutým pc a nevěnoval pozornost tomu, co se děje venku.
Posledních pár let se komunikace s jeho ženou uchýlila k mobilnímu telefonu a nebo si psali přes pc. Využívali tyhle moderní technologie,které se jim nabízeli a tak nějak si zvykl, že si s ní víc píše, než že s ní je v osobním kontaktu.
Promiň, nerada Tě ruším, ale je tu tvoje žena.
Ireny hlas nebyl zrovna příjemný, spíš by se dal přirovnat k ironickému pošklebku. Tu ironii zvolila, když ho viděla, jak si s někým píše a na tváři se mu objevil úsměv.
Cože, moje žena? Kde?
Sedí venku na zahradě a ukázala směrem k oknu. Nechápal to, ale nezmohl se na žádná slova vysvětlení, že to nemůže být jeho žena, protože právě teď sedí na jiném konci republiky u svého pc a píše si s ním.
Myšlenky se honily hlavou rychlostí blesku. Seděla zády k němu a on nechápal, kdo to je. Irena šla s ním a oslovila Janu.
Tak vám ho vedu, byl schovanej u počítače.
Jana vstala a když se k němu otočila, popošla k němu a jediné, co ze sebe dostala bylo slovo překvápko a objala ho.
Hynek se nezmohl ani na to. Jana! Jana a moje žena… otočil se k Ireně a poděkoval a vzal Janu za ruku a odvedl ji dovnitř. Šli nahoru, co nejdál od všech ostatních, protože si uvědomil, že někteří už jeho skutečnou ženu viděli.
Sedl si odevzdaně na postel a čekal. Jana stála a jediné, co se jí honilo hlavou bylo to, že se jí líbil.
Moc se omlouvám, přepadla jsem tě. Omlouvám se i za tu manželku, ale tu ze mě udělala ta tvoje známá. Ona tvou ženu nezná?
Teprve teď si uvědomil situaci. Co se mohlo dít před hodinou, co by se asi dělo teď, kdyby Ireně neodolal.
V rychlosti to všechno stihl Janě říct. Sedla si na postel vedle něj a uvědomila si, že ani ven nemůže, aby Hynka nekompromitovala.
Co teď?
Seděli vedle sebe tiše a mlčky. Jana si vyčítala, že jedná pokaždé neuvážlivě, i přesto, že si umí své situace vysvětlit a i přesto, že jejím životě víc vítězí rozum.
Napustím ti vanu, nevím, jak jinak to řešit a půjdu ještě za nimi a budu je směřovat k odjezdu.

Cítila se trapně, když seděla na kraji vany a koukala na vodu, jak tvoří bubliny. Zamkla si dveře, jak chtěl Hynek a seděla a nechápala, co bude dál. Mozek odmítal poslušnost a absolutně nic nechtěl vyprodukovat. Ze zahrady do koupelny dopadal svit od ohně a světel. Taky bylo slyšet hudbu. Zhasla, aby nechala průchod jemnému světlu a taky hudbě, která se ve tmě líp vnímala. Tlumeně se neslo… Už zase mi scházíš, kde hledat tě mám, ty nezjevená a přece má, neobjevená, tak zrádná, ztracená v ulicích, tvá zář… Svlékala se nechápala, proč zrovna slyší písničku od Citrónů. Ta musí být stará tak dvacet let a to na ni ploužila na zábavách. Ale další ji úplně odrovnala… Zahradní slavnost… To už bylo moc náhod najednou.

Hynek evidentně ožil. Sice neměl ani tušení, jak docílí toho, aby společnost v co nejkratší době opustila jeho zahradu a navíc, když některý slíbil, že můžou přespat. Seděl a přemýšlel, ale nešlo mu to. Pořád nechápal, co se vlastně děje. Staré hity se nesly zahradou už v podstatně tišší formě a jen dva páry ploužily, pokud se to tak dalo nazvat. Irena si sedla vedle něj.
Žena šla spát? Asi překážíme, viď? Vezmu je všechny k sobě. Sice jsem měla dneska jiné představy o téhle noci, ale vlastně jsi fakt dobrej. Být věrný své ženě a ještě se umět takhle překvapovat?
Jo, tak charakter, to já jsem, musel se své myšlence pousmát. Charakter. Cizí žena leží ve vaně a zřejmě přemýšlí stejně jako já.

Vana už byla plná, pěna převyšovala okraj a ztichl i proud vody. Jana ležela nehnutě a pozorovala obrazce na stropě. Byla klidná, překvapivě klidná a jen si uvědomila, že až bude svoji nenadálou cestu vykládat Lence, snad ji to ani neuvěří. Vlastně ona ano, prožila s Janou nejhorší okamžik jejího života, když ji zemřel přítel na infarkt, byla Lenka první po záchrance, které volala a zůstala s ní po celou dobu, než se všechno vyřešilo. A bylo co. Přítel, do kterého se Jana zamilovala bezhlavě a bláznivě, zemřel u ní doma, v její posteli a teprve po jeho smrti se zjistilo, že ji lhal. Byl totiž ženatý a teprve Policie na to přišla, když Jana nemohla najít žádné doklady ani v jeho bundě ani v autě, kterým za ní jezdil. Tehdy volala Lence, protože ji napadlo, že by jí už asi nikdo nevěřil, že věci jsou tak, jak jsou.
Několikrát si to vyčítala, že ji vystavila té několika hodinové situaci, kde se střídala beznaděj s děsným vztekem, záchvaty, kdy musela zasahovat lékařka, která se téměř bála odejít a nechat Janu svému osudu.
To bylo před víc než rokem a dnes je Jana tady. Srovnala se vším, co ji osud nadělil a právě proto hledala klid v životě a právě možná proto, co všechno zažila, ho nenašla a vystavuje sebe i své okolí situacím, jako je tahle. Nechápe sama sebe a už se o to ani moc nesnaží. Jediné, co pochopila je, že jediné, čeho lituje je to, co nezažila.

Když s Irenou odešli i poslední dva, do sebe zaklínění kolegové, opírající se jeden o druhého, protože byli rádi, že vůbec jdou, zamkl za nimi Hynek vrata a šel nahoru za Janou. Ťukal, ale neodpovídala. Snad mi tam neusnula. Zpanikařil, ale než stihl cokoli udělat, uslyšel odemknout zámek. Jana stála mezi dveřmi v jeho županu.
Co bude dál?
Otázka ho zaskočila. Ona se ptá jeho? Jede sem, dost riskantně a přesto se ptá, co bude dál?
Jani, já nevím… hlesl.
Sedneme si dolů ke krbu a necháme to nějak plynout. Co ty na to?
Ulevilo se jí, že našel řešení.

Odešel a ona zůstala sama. Oblékla se do prádla a trička, co si vzala s sebou a přehodila přes sebe jeho župan, který voněl tak úžasně, až se jí točila hlava. Milovala tyhle silné mužské vůně. Museli do parfému přidávat něco, co její smysly dráždilo ke vzrušení.

Hynek otevřel láhev červeného a na stůl položil i dvě sklenky. Jana pochvíli sešla dolů a sedla si na zem, opřena o sedačku pozorovala plameny v krbu.
Prosím, pusť tam to, co hrálo před chvílí venku. Připomnělo mi to bezstarostnost…
Seděli a mlčeli. Byla to zvláštní chvíle, když znovu slyšela tu písničku… Už zase mi scházíš, kde hledat tě mám… Otočila se víc k němu a dívala se na něj, jak upřeně hledí do plamenů a jejich plápolání se odráželo v jeho tváři.
Nevydržel její pohled, cítil ho a otočil se k ní.
Co tě to napadlo?
Jen pokrčila rameny.
Nevím, měla jsem prostě pocit, že to mám udělat, že to tak má být. Dám na svoje pocity a většinou ten první bývá správný.
Pohladil ji po tváři, protože chtěl mít jistotu, že se mu to nezdá. Přivřela oči. Když je znovu otevřela, seděl blíž a jeho rty byly jen kousek od jejích.
Vydržíš tu chvilku sama? Já vím, že ruším něco, co bych rušit neměl, ale …
Odešel a za chvíli bylo slyšet proud vody. Sprchoval se a Janě došlo, kam to všechno směřuje a vlastně se jí ulevilo, že určité představy neměla jen ona.

Když se znovu posadil vedle ní, všiml si, že dopila sklenici a nalila si další.
Potřebuješ povzbudit nebo uklidnit?
Nevím, asi oboje.
Pojď, něco vymyslíme a pomohl ji vstát. Celkem rychle rozložil pohovku a oba si lehli. Měl pravdu, teplá koupel, pár deci vína, plápolající krb a hudba ji uklidnily. Jeho ale taky. Připadal si volně, nic ho nesvazovalo.

Po několika desítkách minut, kdy se bavili jako staří dobří známí a po několika sklenkách vypitého vína, se jejich původní vzdálenost snížila natolik, že leželi s nohama zapletenýma do sebe a pošťuchování, ke kterému během hovoru docházelo, se stalo spíše doteky.
Při jednom takovém kontaktu, kdy se ona snažila zlehčit situaci tím, že do něj lehce strčila, chytl ji kolem pasu a nepustil.
Jsme jako kočka a myš, jen nevím, kdo z nás je kdo.
Ani já… A začala ho líbat.
Nebránil se, spíš naopak, silněji ji přitiskl k sobě.
Už nepadlo ani jediné slovo. Vzájemně, jako malé děti, se smíchem, se svlékali a jejich první milování bylo tak rychlé, že později na něj vzpomínali jako na uspokojení svých pudů. Bylo rychlé, ale tak intenzivní, že vzápětí a beze slov usnuli oba dva.

Janu probudil chlad, krb téměř vyhasínal. Přiložila pár kousků dřeva a když zjistila, že se bude asi za hodinu rozednívat, rozhodla se, že využije ještě těch krásných nočních okamžiků a Hynka probudí.

Ucítil doteky rukou na svých zádech. Lehce ho hladily a sjížděly až dolů na zadek. Postupně si víc a víc uvědomoval, co se stalo a jeho výraz ve tváři značil, jak je šťastný. Usmíval se a Jana si toho všimla.

Nechci tě nechat spát. Chci se s tebou milovat. Přitiskla se na jeho záda a ležící za ním, začala si hrát s jeho mužstvím.
Cítil její prsa na svých zádech, její rty na krku a její ruku, jak si pohrává se vzrušeným penisem. Šeptala mu do ucha lehce nemravná slova.
Strašně se těším, až se ke mně otočíš a já si ho vezmu do pusy…
Ucítila, jak jeho vzrušené mužství reaguje na její slova a naznačila mu, že se má otočit.

Ležel na zádech, nohy od sebe, Jana mu držela zadek a hlavu měla v jeho klíně… Ruce měl za hlavou, protože to tak chtěla, neměl se jí dotýkat, nechápal to, ale vzrušovalo ho to a Janu nejspíš taky.

Když se jeho pohyby začaly zrychlovat, přestala s vychutnáváním jeho mužství. Myslela si, že by asi chtěl vše až do úplného konce, ale i ona chtěla. Otočila ho zpět na bok, vsunula se před něj a vlastně dost laškovně se k němu zezadu lísala a rukou směrovala jeho mužství do své vlhké jeskyně.

Nejpohodlnější poloha, jakou znám, pomyslel si.
To nejklidnější a přitom tak krásný, pomyslela si Jana a určovala si rytmus a i sílu prožitku.
Držel ji za prsa, obepínal ji rukou a přitlačoval k sobě.
Můžu si tě vzít zezadu pěkně na čtyřech? Mám to tak moc rád.
Neprotestovala. Neodmítne svoji nejmilejší polohu, kdy je krásně uvolněná a může tak nechat muže, aby do ní přirážel. Jenže Hynek si její rozkoš vychutnával… Ovládal své vzrušení, protože i přesto, že se s Janou miloval první noc, z jejích mailů, telefonátů i smsek, kdy mu sdělovala svoje dojmy a pocity s jiným mužem, se kterým se nedávno seznámila, pochopil, že pokud se miluje, tak procítěně a dává do toho vše.
Tak trošku si s ní hrál, ale přece jen i z jejích náznaků, kdy si ho jednou rukou přidržela a naznačila, že nemá ustávat v rychlosti ani rytmu, dorážel rychleji a prudčeji a když si jeho rukou pleskla po zadku, zvednul se a pár ran ji uštědřil taky.
Sténala, skoro až křičela.
Ano, to je ono… Neboj se, nejsem z cukru a vím, co mi dělá dobře.
Nebránil se, i když to nebylo zrovna to, co očekával. Spíš ho to překvapilo a pochvíli zjistil, že každé plesknutí způsobuje stahy pochvy a vlastně ho to vzrušovalo.
Tak rád by to býval vydržel déle, ale vzrušení bylo silnější než on a Janiny výkřiky slasti ho tak vzrušovaly, že ji celou zaplnil horkým semenem. Přidržela si ho v sobě a tím, že se položila, zůstal na ní.