Bisexuální podprogram III

Neúspěšné pokusy o seznamování Radimovi na sebevědomí nepřidávaly. Měl podobnou postavu a věk jako já, a vypadalo to, že hubení studenti u žen v kurzu moc nejsou. Poté, co za jeden den napoprvé obšťastnil rovnou tři muže (trochu i kvůli mě) , začalo ho bavit je provokovat i normálně. Po Kamilovi se už dal každý muž, jak říkal, takže na vzhled moc nedával. Pokoušel jejich chutě ze sportu, kde jen mohl a dělalo mu dobře, že je najednou žádaný. I to, že pak normálně mluví s kamarády, kteří nemají ani páru, že obšťastnuje muže. Ten pocit jsem znal už po své první nechtěnné zkušenosti s Tondou. Ale neodmítl jsem ho podruhé, jako Radim. Přišel mu ideální Evžen, ale ten zase odjel zpátky na Slovenko. Tonda zkoušel Radimovi doporučit nějaké ze svých nadržených kamarádů, ale po první zkušenosti, kdy Radim vyhověl o tom už nechtěl slyšet. Mohl rovnou vyhovět nějakému čumilovi ve sprše na bazénu, kam chodil o to víc. Asi jako jedinému mu imponovalo, když je provokoval. A dost ho bavila i jejich nenápadnost. Asi jako jediného. Řekl mi, co všechno s muži zkusil během pár měsíců od své první zkušenosti. Byl přitom o dost drzejší, než kdy já. Řekl si, že dvakrát stejné péro nechce. Takže většina jeho setkání bylo jaksi jednorázových. Poté, co většina žen, se kterými si psal byli chlapi, rozhodl se je zkusit jako první. Měl několik setkání, kde mu místo ženy přišel chlap. A to většinou chlap v letech. Tentokrát mu to nevadilo. Ale pak zjistil, že by lepší bylo, kdyby si na ženu hrál on. Jak jsem říkal, byl o hodně drzejší, než já a asi miloval adrenalinové situace. Setkávání s muži, co si mysleli, že příjde natěšená žena ho do takových situací dostávala poměrně často. Sem tam mu to vyšlo a dotyčný pán byl z množství setkání s "ženami" tak vyčerpaný, že mu přišlo rychlé vykouření místo otočky docela vhod, i když bylo od Radima. A někdy to bylo i bez obvyklé spršky nadávek, které slýchával často. Dokonce i poté, co u dotyčného polevilo vzrušení. Radim si pak doma vyhonil nad věcmi, které měl ještě v čerstvé paměti. Dělal to úplně všude. To byla další věc, která ho vzrušovala. Když ho plánované schůzky s muži přestaly bavit, pustil se do těch neplánovaných. Byl tak drzý, že začal oslovovat muže, co se zdáli být zrovna sami. Když oslovil ženu, která se mu líbila, byla většinou zadaná. A nebo jen zrychlila krok. Muži se s ním dali normálně do řeči. Přidal si tak několik zajímavých zážitků například v kupé, nebo za zastávkou autobusu. Vždycky šlo jen o letmé vyhonění a někdy vykouření, do ničeho více se nehrnul. Oslovování mužů přinášelo jistý adrenalin, který zažíval, když chodil plánované na schůzky s muži. Seznamovacím aplikacím pro muže se vyhýbal, protože mu to vůbec nic nepřinášelo. Muži, kteří se v nich domlouvali na sex ho nezajímali. Lepší byla spontánní setkání, kdy ho klidně muž odmítl dost nevybíravým způsobem, ale on to vždycky hodil za hlavu. Stalo se to pro něj jakýmsi sportem.

"Wow!" Řekl jsem jedním dechem, když jsem mu naslouchal asi půl hodiny. "Ty se fakt nezdáš!" Dodal jsem, že by si radši občas měl zajít na test, jako já.
"Šukal tě už někdo?" Zeptal jsem se. Odpověděl, že ne, ale ptali se ho na to. A on ani neví, jestli by to dal.
Popravdě, chtěl jsem mu domluvit rande s Nikol, ale už jaksi ne poté, co jsem si vyslechl, kdo všechno ho ojel. I když zatím jen do pusy. Nečekal jsem, že se tolik rozpovídá na otázku, jaké měl rande. Myslel jsem, že mu zážitky z minula vystačí, a zkoušet je dál nebude. On si, zdá se, vytvořil malou závislost. Zatímco jsme seděli v lesoparku na lavičce, očima koukal po kolemjdoucích. A já si říkal, ať se teď radši nikoho na nic neptá. Byl jsem však zvědavý, jakou má úspěšnost. Možná to bylo tím, že jsme seděli na stejné lavičce, kde ráda provokovala Nikol, když si vzala minisukni. A na jaře jsou lidi docela nadržení. Rozdělili jsme si role. On měl být drzoun, a já šmírák.

Ptaní mu moc nešlo, ale on se nevzdával. "Já bych měl třeba zájem!" ozvalo se od pána z lavičky vedle, když ho pobavily Radimovy neúspěšné pokusy. Radim se nejdříve dal s pánem do řeči. A po chvíli zašli hlouběji mezi stromy. "Ty vole, on po Kamilovi dá snad každému!" řekl jsem si pro sebe, když jsem koukal, co tam dělají. Pak na cestu vylezli každý zvlášť, chvíli po sobě. Pán se znovu posadil na lavičku, a tentokrát si začal skoro hvízdat. Dalo se to počítat jako pátý pokus. "Fuj! Asi jsem ti neměl Kamila ukazovat." Řekl jsem. On odpověděl, že jako dobrý. Ale já bych toho pána asi nedal.