cukrkandlik

Zima po celém nahém těle, chladný kov řetězů kolem krku, zápěstí a kotníků a betonová podlaha tlačící do kolen. Strach, který však nezpůsobovala tma kolem. Tma v tomto případě znamenala bezpečí. Nebyl tu on. Její věznitel. Ten který ji vlastní.Jejich vztah se za tu dobu posunul a ona teď prožívala absolutní maximum. Její únos. Dala mu volnou ruku a on toho využil na maximum. Připravil jí sklepení, ve kterém si plní své sny. A využívá jí jako prostředek ke splnění. Ale i ona si tímto plnila svůj sen. Sen, o kterém ani nevěděla, že ho má. To on to v ní probudil a ona chtěla víc a víc. A tak tu teď klečí, přikovaná k podlaze a čeká, co bude následovat.Neví ani jak dlouho tu je. Možná pár hodin. Nebo snad dní? Temnota, ve které je skoro celou dobu ponořena si pohrává s její myslí…