typekjakmabyt

Obyčejná žena,pro obyčejného chlapíka?
Necítím potřebu se fotit nahatý,když u toho není taky nějaká ženuška..A děsit tady veřejně okolí svým obličejem přece nebudu...
Ne,že by mě to svazování nějak extra vzrušovalo,ale vyzkoušet jsem to musel. Člověk je totiž od přirození,teda od narození tvor zvídavý a tak jsem se zvídavě jednoho krásného dne svázal..
Můžu říct,je to celkem dřina sám se svázat a ještě se u toho sám vyfotit..
Zároveň bych se rád omluvil všem,které pohoršuje pohled na moje obnažené přirození v částečně ztopořeném stavu. Pořád jsem jenom chlap,to snad mluví za vše..



Jdu domů. Je sobota lehce před půlnocí.Noční město je cítit přicházejí zimou,je krásný podzim,teplota příjemně mrazivá. Na nohách obutých jenom v papučích je cítit,že nastal čas zauvažovat o koupi bot.Sídliště. Sídliště je plné nočních emocí,možná je trochu alkoholu ve víc hlavách,než si myslím. V mojí jsou dvě jedenáctky. Akorát na dobrou noc a svěží vstávání. Emoce jsou cítit na každém rohu. Nejvíc z hádky na balkoně ve čtvrtém patře. Hlavou mi projede myšlenka,že tahle hádka nemusí skončit jenom křikem,pláčem a možná nechtěným,ale i přes to,neodpustitelným monoklem. Nejlepší možnost je krásnou omluvenkou v posteli. Ale z hlasu křičícího samce je cítit alkohol,ten se jenom tak neuklidní. A samička podle pár slov,která se ztrácejí v jejím pláči má také popito. Tak si myslím,že ani jeden z nich toho není schopen,toho zakončení hádky kdy jejich těla budou propletená v těch nejsložitějších a zároveň nejkrásnějších možných polohách . Aspoň ne upřímně,aspoň ne s čistou hlavou s myšlenkou jenom na osobu,která si vychutnává extázi ve stejný okamžik,na stejném místě,ve stejném vesmíru. Dorůstající měsíc mi svítí na cestu a pomáhá mi při správném výběru klíčů k otevření vchodových dveří. Hádka mizí kdesi za mnou,křik i pláč se ztrácejí za pomalu se zavírajícími dveřmi. Ještě pár schodů a jsem doma.Další klíč a moje oblíbená klika,která otvírá dveře do mého světa. Do světa plného klidu a pozitivní energie. Je to svět bez přehnaných emocí,bez zbytečných urážek a hádek. Svět sice plný kytek,ale přesto pořád osamělý. Láká mě myšlenka na ještě jednu cigaretu před spaním. Dělí mě od ní jenom balkonové dveře. Brání mi vychutnat si moji největší neřest. Pod okny je slyšet křik mladíků měnících lokál. Hlasitě pomlouvají servírku,která jim už nechtěla natočit. Kouřím. Hlasy se vzdalují,i hádka už utichla. Majáky žádné,tak při nejhorším ten monokl. Típám. Jdu dovnitř. V hlavě myšlenky. V myšlenkách zmatek. Řešení je jednoduché. Vypnout a vychutnat si únavu.Únavu,která mě zmáhá.Usínám.Spím.

Potřebuju ženu. Přece nebudu navěky dávat svoje porozumění,pozornost,něhu a lásku jenom mojí ruce. Ruce,která mě sice nikdy nebude bít,nadávat mi,hádat se se mnou a ani mě podvádět,nikdy ji nebude bolet hlava,ale pořád je to jenom moje ruka. Nepřitulím se k ní,nepodívám se jí do očí. Na pořád to bude ta,která se na mě nikdy neusměje,ale nikdy mě nezklame,uživí mě a ještě mě dokáže potěšit ve chvílích osamění. Moje končetina..

Je to zase tady,vzduch při večerní procházce je cítit velice pomalu,ale i přesto přicházejícím jarem. Touha zout boty a cítit kontakt,to splynutí země pod nohama s celou mojí podstatou je neodolatelná. Ještě na to nemám odvahu,ale dočkám se a vím,že to nebude dlouho trvat. Do té doby stejně jako je neuvěřitelný koloběh počasí v tomhle středoevropském podnebném pásu,tak je neuvěřitelné i moje splynutí a nemyslím jenom splývání v posteli s nějakou slečnou,dámou,nebo paničkou. Jak já bych splýval.... Něco dělám zřejmě špatně,možná všechno a možná toho dělám málo,abych nezůstal na ocet. To pak třeba proberem s klukama v domově důchodců,jestli se dožiju. Ale beznaději nepropadám,mám přece ty moje věrné,oblíbené a pracovité ruce.. Občas není ani k zahození svěřit svoje uspokojení do rukou profesionálky,nebo tady spíš poloprofesionálky. Kněžky lásky. Investice je poměrně velká,ale nepiju a ani jinak moc aktivně neutrácím,tak přece nemůžu mít všechny peníze ve své moci. Je potřeba podporovat ekonomiku a holky si za moje peníze určitě něco hezkého,nebo praktického koupí. V krajním případě jídlo.. Samozřejmě nejlíp od lokálního výrobce,aby se podporovalo podnikání v regionu a tím vlastně třeba podpoří některé z mých známých a kamarádů. Takže vlastně moje peníze tím nejsou jenom pro...... ,ale poslouží po souloži dobré věci.. Takže vlastně jsem chtěl říct,že se těším na jaro.

Tak jako vývoj počasí v tomhle podnebném pásu je předvídatelný stejně tak jsem i já předvídatelný a každý rok se dočkám a papučky jsou už neodmyslitelně spjaté s pohodlím mých nohou. Papučky jsou samozřejmě zdravotní,aby nožky netrpěly a dlouho mě ve zdraví mohly nosit po světě. Počmrkané nohy budou obnažené až do dušiček. Do doby kdy už bude zase chladno. A zase jako každý rok se i samec dočká a nejenom moje nohy budou nahaté,ale i slečny,dámy a paničky se budou obnažovat a vystavovat svoje návnady na odiv za účelem polapení toho nejvhodnějšího samečka pro naplnění poslání evoluce. všude budou a vlastně už jsou jenom samé sukně,kraťásky a elasťáky,nebo jak se tomu teď říká... A těch zadečků v nich...Radost pohledět..
Jenomže zatím je to pro mě smutný pohled,když žádný z těch nádherných zadečků mi není dovoleno pohladit.Ale třeba jednou...no,radši víckrát se dočkám a i já budu hladit. Zadeček slečny,které budu pořád dokola dokazovat,že je pro mě důležitá. Jestli se to stane,tak už tady nebude pro mě místo. Protože nebude důvod snažit se dostat do kalhotek nějaké jiné. Jedna ,obyčejná ,hodná(aspoň trochu) ,usměvavá a laskavá. Taková mi chybí. .


Zdají se mi sny. Sny občas divoké,divoké tak ,že i režisér porna z domu na pláži v Kalifornii by zrudl studem. Ale zároveň jsou ty vášnivé sny plné něhy,porozumění a uspokojení. Je v nich žena,žena příjemná a usměvavá. Žena v jejíž přítomnosti se cítím uvolněný a proto jsem schopný ji v těch snech na rukou nosit,líbat ji a něžně a zároveň i divoce pomilovat tak,jak jenom jsem toho schopen tak,aby byla uspokojená. Začíná to povídáním,smíchem,něžným líbáním a mazlením. Končí to vášní,kdy jsou naše nahá těla propletená a svíjejí se v extázi. V ten okamžik je jedno,jestli ji držím za vlasy a bez milosti si ji beru zezadu,nebo mi dokazuje,že emancipace není jenom prázdné slovo a sama nahoře určuje tempo uspokojení. Jindy zase líbám její princeznu,ochutnávám každý kousek jejího těla. Abych si to zapamatoval na pořád a nikdy nezapomněl na společné chvilky. Abych pořád věděl,jak voní,jak chutná. Vrývám si do paměti její úsměv,aby mi vždycky zvedl náladu a nejenom tu. Vychutnávám si sladkou rozkoš,která mě zbavuje všech zábran a otvírá bránu vnímání doteků. Každý kousek těla plný nervových zakončení si přichází na své. Sténání občas ani polibky nejde umlčet. Sténáme oba,oba se díváme jeden druhému do očí a mně je jasné,že si stejně jako já přeje,aby tenhle okamžik nikdy neskončil. Okamžik kdy jsme jedno tělo a zároveň jedna duše. Duše plná porozumění,chtíče a nekončícího orgasmu.