Vidíme to tady dnes a denně, kdo koho obtěžoval, kdo koho zradil, kdo komu zlomil srdce a jak strašně se zachoval. Co si budeme, autoři těchto blogů nebývají často upřímní, a vše berou samozřejmě pohledem jen ze své strany. Jenže někde v pozadí existuje i druhá skupina. Ti, kteří často nechtěli být agresory, nechtěli být neúspěšní a možná ani hrdiny příběhů. Doufali, milovali, obdivovali,…
Dnes jsem procházel pár starých fotek z doby, kdy digitální fotografie byla ještě horká novinka. Měl jsem půjčený tehdy firemní foťák a fotil jsem kdeco. Každý snímek byl zajímavý už jen tím, že vznikl digitálně a člověk si ho mohl hned prohlédnout. Najednou se daly fotit i čuňačinky, aniž by někdo v laboratoři kde se fotky tiskly měl hezkou směnu. Na jedné z těch prvních fotek jsem narazil na…
Tý jo, taky nemáte rádi manipulátorky? Mám pocit, že na Amatérech jich není zrovna málo. Nejde ani tak o to, co píšou, ale jak rychle přejdou na oslovení typu „zlato“, „drahý“, „dušinko“ nebo podobné výrazy. Podle mě taková oslovení patří mezi lidi, kteří se dobře znají, mají k sobě blízko a něco spolu prožili. Když je použije úplně cizí člověk po dvou zprávách, působí to na mě spíš jako snaha…
Vylezl jsem z jezírka a ta výheň na mě dvakrát dýchla a už jsem byl suchý. Ta chvilička pře hupnutím zpět do vody mi stačila na vzpomínku z minulého roku, kdy jsem se fotil nahý na molu. Každý nějakým způsobem toužíme po ocenění. Vždyť na tom bažení jsou postavené sociální sítě. A jak už jsem psal v minulých blozích, prostě jsem si trochu zabažil po uznání. Udělal jsem takovou cudnou fotku s…
Nikdy jsem na sebe moc nemyslel. Tedy na své tělesné blaho. Už tři roky, kdy se to snažím změnit. Dříve se má hlava pohybovala hodně kolem umění a žen. To mi naplňovalo takřka veškerý čas. Ale já se to snažil změnit. Sportuji, práci si už umím odložit a věci jako sauna a bazén se staly součástí mého života. Předevčírem po projížďce na kole jsem se byl vykoupat. Našel jsem si u jezera místečko,…
Dnes jsem v parku proti rannímu sluníčku obdivoval siluetu mladé holky. Slunce bylo tak nízko, že ji prosvítilo jako rentgen. Ta žlutá potvora odhalila každý detail, který se snažila schovat pod bílými kalhotami. Dávám si třetí kolečko v parku a mám na mysli otevřenost. Otevřenost která se nějak moc mezi lidmi, ani mezi amatéry nenosí. V profilu jsem měl v poslední době napsánu větu, že hledám…
Jsou líbiví. Mají odpověď na všechno. Jejich texty jsou dlouhé, uhlazené a sebevědomé. Argument střídá argument, každá věta navazuje na předchozí a všechno působí dojmem člověka s obrovským rozhledem. Sotva odešleš svůj příspěvek, za chvíli přiletí další dokonale vystavěná esej. Máš pocit, že diskutuješ s někým, kdo přečetl stovky knih a nikdy nehledá správná slova. Čím déle to sleduji, texty…
Není to smutně. Spíše jako naděje, že se opět potkáme a hodíme na sebe úsměv, protože jsme k sobě patřili. Její poslední slova už nebyla mně, ale zůstala mi v hlavě, možná to chtěla doříci, ale ne tak aby to bylo zjevné. Možná se bála v pokračování a doufala v pokračování. Nebylo nám dáno. Odešla. Znáte to že si tu větu pak znovu přehrajete a víte, že byla pro vás? Často to tak dělala.…
Poprvé jsem z toho byl rozpačitý, když mi žena olízla anál, to musím přiznat. Ale víte co? Je to náramně příjemné. Dal jsem tomu tedy ještě šanci a pak už jsem si to jen užíval. Žen na Amatérech jsem se ptal, jestli jim už někdy někdo lízal zadek. Když mi s úsměvem odpověděly, že ne, říkal jsem jim trochu v žertu, že je pak asi nikdo pořádně nelízal. Protože když se to dělá s vášní, jazyk občas…
