Zase se vrátil "kamarád" hlas Psal jsem vám o něm, dlouhý to čas Hlas který volá Tě na ta místa Kde skončíme všichni, to je věc jistá Budí Tě, trápí Tě, nenechá spát Křičí Ti v hlavě "Pojďme si hrát!" Budeme hrát ruskou ruletu O život Tvůj, bídný člověku! Klepeš se, bojíš, pláčeš Hlas však je silnější, skáčeš Skočíš mu naproti do jeho chřtánu Tím otvíráš nebeskou bránu Najednou cítíš…

Mít tak křídla ... Jen tak, z jakéhokoli důvodu, prostě je mít. Já si myslím, že tahle myšlenka se mihla v každém z nás. Třeba prolétla hlavou jen tak, z důvodu stroze pragmatického: „...už jsem tam měl(a) být ...zase nestíhám ... mít tak křídla...“ Idea člověčích křídel jako efektivního dopravního prostředku je přeci zajímavá, a při čekání v dopravní zácpě ne nelogická. I takovou podobu může mít…