Každou noc a každý den si vzpomenu.. jednou, dvakrát, milionkrát, číslo vlastně nehraje roli. Sedíme znova ve výšce nad městem, objímáš mě a krmíš mě kouskama tý hnusný pistáciový čokolády, kterou jsi mi přinesl…  Hovory přerušovaný vášní jejíž kulisy tvoří ošklivej jednookej chlápek na nádherným silným hřebci, oba svým způsobem archetypy síly a zkázy, jejichž osud se kdysi v čase protnul podobně…

Dala bych cokoli za moznost znova se ti podivat do oci. Mozna v nich jen chci videt sama sebe, milovanou a milujici. Misto toho vidim v zrcadle zenu, zranenou a zranujici. Trochu moc koncu na jeden rok. Prijmout ten pohled do zrcadla je muj zacatek. Ripping me apart. With love. Link