VÝNATĚK … … To nejhorší mám za sebou, říkám si, jsem už stár. To nejhorší mám před sebou, ještě žiji. Ale kdybyste mermomocí chtěli vědět, byl jsem šťasten. Někdy celý den, někdy celé hodiny někdy jen pár minut. Po celý život byl jsem věrný lásce. A jsou-li ruce ženy víc než křídla, co jsou její nohy? Tak rád jsem zkoušel jejich sílu. Je něžná, když stisknou. Ať tedy rozdrtí kolena mou…

… … … … Tak poslyš. Kdyby se tě někdo zetpal co je nějvětším bohastí člověka, co bys odpověděl? Peníze? Doufám, že takovou pošetilost nevyslovíš. Zdraví? Vůl je taky zdraví, ale co z toho. Ty však určitě prohlásíš „svoboda“. Krásně to zní, ale nic to neznaména. Tyrani mají Největší svobodu ze všech. Ale činí z nich svoboda dokonalé lidi? Nebo nedej bůh řekneš „práce“. Dobrá, tak mi odpověz, …

… … … … *„Je večer, venku tma. Jsem doma, asi teď tady v tom svém pražském studiu. Stojím v prostoru a je mi jasné, že si pro mne jedou. Nemám strach. Jsem poměrně klidný. Vytáhnu hrnec, takový ten s dlouhou rukojení na držení. Položím jej na sporák a zapnu – a naliju do hrnce celý olej. Nechám jej vařit. Během toho vybírám nejostřeší nůž. Střih, stojím na ulici, v jedné ruce držím nůž, v…

Jezdíl jsem si tak městkým busem po Zlíně do školy, … „tvl zase jdu pozdě do ateliéru“. To bude zas: „áá zase pan M pozdě“ (Jednou jsem se schoval na záchodě, abych nenarazil na profesroa Illíka než nám skončí obor na ateliérech. Jen jsem nevychytal možnsot, že i profesor chodí čůrat). Ale je tak jednoduché se ráno zaseknout u poslechu hudby, aniž bych sledoval čas, abych byl na univerziětě v…

… … … … Časy dávné, ale vzpomínky věčné. Zlín, starý (už neexistující) taneční klub Áčko. Pátek večer. Plno lidí. Klub s tanečním placem a boxy okolo a patrem s výhledem na všechno to dění dole. Stojím tak u zábradlí nahoře. Koukám kolem. Parket plný, všude plno lidí – mačkajíc se na sebe. Mezi tím statickým stlačením jsou žíly proudu pohybujících se lidí tam a jinam. Byla tam jedna slečna.…

Jednou, kdysi ... Měl jsem spolubydlící dvě kámošky. Za jednou dojela její mamka. Žena v nejlepších letech, Venuše. Všichni jsme tak něják zabředli v kuchyni a kecali a popíjeli. Kámošky se nakonec usmyslely, že jdou spát a já tam zůstal v kuchyni s kámoščinou mamkou. Bylo to fajn, smích, pokec, alkohol. A tak s přibývající hodinou jsem byl z ní totálně mimo, totálně nadržený, až mi z toho…