A máme tu konečně sluníčkový jaro – teda jako na mě přišlo pořádně až dneska – letošní první kozy ven jsou tady … Samozřejmě myslím to decentně – jen výstřih, natolik se mi nenahřála hlava, aby celý, když jsou okolo lidi ,-P … Začínám víc koukat na chatu, co to dělá s ostatníma … A hele, dělá, takže to postupně rozpitváme v blogu dnešním a dalších – rozebereme tu poptávku a nabídku co tu…
Dneska je to druhej rok, co jsem tady Stony … A jakej ten druhej byl? Tady fakt fajn, když budu brát zatím jen ten modrej svět „Amíků“ … Mám tu „svých“ pár lidí, se kterýma denně komunikujeme a docela mě to utvrzuje v tom, že prdlá nejsem asi už jenom já. Je zajímavý, jak se dospělý lidi dokážou vyřádit i pomocí smajlíků a takový věci, jako tady jsem snad neprobírala dřív nikdy. A s těmahle…
Stojím si tak opodál a dívám se, beze slov … Třebas na to, jak se dokáže syn s „rodinou“ chovat k vlastní mámě – dokonce i před ostatníma lidma. Jak si od snachy musí nechal líbit i větu, která mi už pár dní zní v uších „Rodina už o Tebe nemá zájem“ … Měla zájem, dokud se dotovalo, dokud se mohla starat … Stojím jí po boku, vyslechnu, pohladím, když ty starý oči, co tím ztrácí jiskru teď tak…
Dneska máme 8. březen – Mezinárodní den žen - den, kdy hodně holek dostane nějakou tu kytku jako pozornost od svého protějšku. Některý z lásky, některý proto, že se to „patří“, je to ten zvyk a je očekáváno, že tu kytku žena dostane, aby se mohla nafotit na ten cool Instagram, anebo Facebook a všude možně jinde. Některý zase vůbec ne, protože tenhle den neslaví ony samy, anebo ho z nějakýho…
Tak k tomuhle blogu mě přivedlo psaní si s kamarádkou a kamarády odsud, kdy jsme probírali blog od @JohnnyMnemonic „Lizu picu cely den“ … A tedy nejen ten, ale hlavně komentáře pod ním … Johnny v něm probírá – cituju „jak kdo/co chutna, pripadne zapacha“ a probírají se hlavně „chutě“ frndy holek. (Pro další znalce zde též kundy, píči, broskvičky a tak nějak všelijak.) Došlo se všeobecně k tomu…
Je to už asi bohužel pravidlem, že když mluvím s kamarádkou Viky, tak je poslední dobou věčně nějak připitá, ne-li přímo „na kaši“. Už během dopoledne. A nechce se mi to dokola omlouvat a nějak to zlehčovat, jak to dělá ona. Chápu, že je doma na homeoffice, okolo běhaj děti, pro který je těžký vymyslet nějakou zábavu. Že jí to zase doma celý neklape, a tak dále a dále – on se pro to popíjení…
„Už se těšíš na Valentýna?“ napsal mi virtuální kamarád včera večer na chatu. „Měla bych?“ … odpověděla jsem mu a začala další z našich rejpavejch diskusí, protože se obvykle neshodneme nikdy na ničem :-D ... Takže - 14. únor a s ním i původně anglosaský svátek lásky a zamilovanosti „Den svatého Valentýna“ . Svátek, kterej se k nám dostal z USA, Anglie, Německa … A tady taky pěkně zprofanovanej…
Jsi to Ty Evo? Zvláštní věta v češtině, která vyskočila po třech vlnících se tečkách … Otevírám tedy nedočkavě vzkaz, protože mne zaujal, málokdo ví moje druhý - křestní jméno a málokdo ho zná a ví, jak ráda ho posledních pár let mám, protože je po někom, kdo je mojí součástí a jak jsem ho dřív používala sporadicky jen při svých avantýrkách a tajila svoje z občanky, abych byla inkognito … Dál…
Tak jako tohle už asi přistálo hodně z nás ve vzkazech … No jasně, jsem, ale tak trochu jinak, než si tihle pánové myslí ,-D … Jsem zralá někoho pořádně poslat už do prdele a nebrat si servítky, někoho fajn, co mi bude „vonět“ kurevsky ojet v nějakým nejbližším – logicky konečně otevřeným - hotýlku, opít se jak čuně v pěkně narvaný hospodě čtvrtý cenový. Jsem zralá courat někde Prahou a vlízt…
Tenhle výraz používanej tady na serveru sedí jako prdel na hrnec i v životě myslím. Většinou všichni hrajeme role – role „úspěšných a šťastných“ holek, kluků, partnerek/partnerů, milenek/milenců, rodičů, podnikatelů, zaměstnanců. A proč? Většina z nás má ty růžový brejle, kdy všechno vidí, anebo chce vidět jinak, než to je, nechce si připustit pravdu, jsme už tak nějak ve stádiu rezignace … …
