S důvěrou nezlomnou oddaně čekám na ženu, co najednou zmizela někam, kde za ní nemůžu bezhlavě běžet, a tak mi nezbývá, než tady ležet a snažit se pochopit zvuky co použila, když před svým odchodem se mnou se loučila. Snad možná slova z cizího jazyka, kterými zlobivým něco se vytýká. Proč jinak zůstal bych venku a sám, kde teď tak zřetelně své místo mám? Snad stále Tě cítím, nebo lže mi můj čich.…

~~~~~~~~ Navzdory jejímu očekávání, jen krátké bylo to rytířské klání. Sliboval vzrušení z lítého boje, zklamaně ptala se, zda už vše to je. Pár přesných zásahů udělil vskutku, schází však příliš, by ukončil půtku. Se zbraní skloněnou teskně se dívá, výmluvnost úst je vše co mu zbývá. Obměkčil nakonec dívku svoji, uznala vděčně, že za to stojí. Bránit čest její, může prý opět, jeho čin…