Je už to pár dní od posledního blogu, …. Rozhodl jsem se Vás už déle netrápit a zveřejnit pár řádků. Moc času už tady netrávím, žádné drama, jen asi mám víc zájmů mimo internet (ikdyž ani ten nezanedbávám) a teď jsem zjistil, že stejně skoro nikomu nemůžu psát vzkazy, což byla moje oblíbená činnost na těchto stránkách, takže mě má absence ani nemrzí. Koukal jsem na fotky a pořád je tady…

Je čas být hrdinou. Slovy Rage Against The Machine: It has to start somewhere It has to start sometime What better place than here What better time than now? No jasně, koronavirus, emise CO2, požáry, vichřice, Babiš, Zeman, ......konec světa, ještě někdo pochybuje o správném načasování? Je prostě čas být opravdovým hrdinou a proto vyzývám všechny opravdové muže, chlapy, co jsou ochotní se…

Občas mám chuť napsat blog .... Napsat blog o lidech. O téhle podivné partičce nahých, u počítače přikovaných lidí, někdy jen profilů, nicků. Svět odstřižený od světa. Nakonec si to ale vždycky rozmyslím.

Není to zase tak dávno. Nebo ano? Čas je relativní, stejně jako všechno ostatní. Od posledního blogu myslím. Že to není tak dávno od posledního blogu. Tak teď už to pochopili snad všichni. To je taky vysvětlování pořád, ach jo. No jo, jsem zpátky ...... vlastně jsem tady pořád, to ale nic nemění na to, že jsem si dnes vzpomněl na jeden starší blog, kde jsem nabízel fotky na přání a proto, že…

Včera party. Party HARD. Hodně všeho. Výsledek je dnešní zvíře co se dere ven. Nespoutané, lačné, hladové. Chci laskat, hladit, lízat, mrdat všechny libový kundy světa. Hlavou se honí spoustu nápadů. Chci je mazlit i trestat. Lehce se dotýkat i seřezat. Jsem ten slušnej nebo tenhle? Kde je pravda? Kde osobnost? Síla odolat svodům? Nebo málo příležitostí si bez předstírání jít jen užít? Ani nevím…

Holky, kundy, čubky, šťávy, frndy, krásky, slečny, buchty ...... slova, plácání do větru. Láska, choulení se do svetru. Poklouzání, díra, dirka, ztrácí smysl víra v Mirka. (asi Dušína ty vole) . Důvěra, vztahy, život, šukání určuje tempo a vážnost všeho. Někdy nedostupné jindy moc levné. Někdy na výstavě až tvář Ti zbledne. Tvář co je míň než kunda co vystavíš. Nebo naopak? To asi jen sama víš.…

Skoro blogy nečtu, respektive čtu jen ty od lidi co mě “baví”. Občas si ale nedopatřením přečtu i text od “neoblíbeného” autora a navíc mám ve zvyku pročíst si celý profil když někoho “navštívím”. To, že je tady obrovské množství chlapů, co rozesílá fotky svého péra a k tomu přidají gramaticky špatný vzkaz s ještě horší myšlenkou (spíše bez ní) či přicházejí rovnou s požadavkem něčeho co se jinak…

S nadhledem mě vlastním a zároveň s pokorou ke Všem maminkám chci přiznat, přesto, že nejsem žádné bolístko, nechci si ani představit jaká paráda musí být porod, když mě takhle odrovná jedna noha, kterou navíc můžu mít u té druhé. Blogy o noze jsou teď děsně trendy, tak nebuďte out a dělejte, že o tom víte. Jen Vás prosím dámy, nevrhejte se zítra na všechny kulhavce s prosbou o alespoň jednu…

Jsem v nemocnici, respektive na úrazové ambulanci a kdo to někdy zažil, ví, že je spousta času v čekárně napsat blog, možná i román. Přemýšlím nad tím svým zraněním, tipuju to na natržený sval a je mi jasný, že kromě klidu na to asi stejně nic nezabírá a říkám si, že bych měl mnohem radši výron, výron semene 

Hele, hele, hele, nechte si těch posměšků děvčata, nechápu na co narážíte. Já tady mluvím o rychlosti napsat blog, od nápadu - asi 10 vteřin zpátky po jeho neskutečně rychlé nacvakání až po zveřejnění. Neměřím to, jsou totiž věci, či spíše zážitky, které jsou neměřitelné a jejich délka (nechcte toho) neurčuje intenzitu jejich prožitku. Od Vás žádám jediné. Čtěte tak rychle jako já píšu. Díky a…