Stála přede mnou jako ztělesnění zakázaného pokušení. Dlouhé kaštanové vlasy jí hustě spadaly přes ramena a záda, leskly se jako čerstvě umytý hedvábí a voněly po teplém létě. Měla je lehce rozcuchané, jako by se s nimi právě někdo prohrábl prsty v náruživém objetí. Oči – velké, tmavě hnědé, s jemnými zlatavými tečkami – se usmívaly, ale v koutcích měly ten temný, vlhký lesk, který sliboval věci,…

Je jí xxxl let a na jejím těle je vidět, že žije opravdový život. Dvě děti jí nevzaly ženskost — spíš naopak. Má výrazné ženské křivky, které nepůsobí uměle ani přehnaně, ale přirozeně a sebevědomě. Plnější prsa, úzký pas, široké boky a pevný kulatý zadek vytváří silně ženskou siluetu, která přitahuje pozornost i bez snahy. Stehna jsou silnější, hebká a přitažlivá, přesně ten typ postavy, která…

Některé věci člověk neopouští proto, že by je nenáviděl. Opouští je proto, že už v nich nedokáže dýchat. A asi právě proto píšu tenhle text. Ne jako drama. Ne jako uražený odchod se zabouchnutím dveří. Spíš jako chvíli ticha po dlouhé době hluku. Strávil jsem tady kus času. Možná větší, než jsem původně čekal. Některé konverzace byly jen hra. Některé jen zvědavost. Některé jen samota převlečená…