Zase spolu na tĂ© vesnici. UĹľ pĹ™i pĹ™Ăjezdu jsem cĂtila ten zvláštnĂ klid, kterĂ˝ tam vĹľdycky visĂ ve vzduchu jako by ÄŤas zpomalil a dovolil nám na chvĂli zapomenout, odkud jsme pĹ™ijeli a kam se zase vrátĂme. PĹ™ijela jsem za tebou a byla jsem za to opravdu ráda. Ne jen tak ráda, ale tĂm tichĂ˝m, hlubokĂ˝m zpĹŻsobem, kdy ÄŤlovÄ›k vĂ, Ĺľe je pĹ™esnÄ› tam, kde má bĂ˝t. PĹ™Ăchod byl upovĂdanĂ˝. Slova se hrnula…