které tento podzim musíte mít. Tak zní titul dnešního článku na serveru zena.cz/moda. Nu což, nejen před volbami jsem si na masmediální masáž přivykl. Tržní hospodářství je tržní hospodářství, a tak se vůbec nedivím, že nějaká soudružka se snaží vnutit 35 párů obuvi jen a pouze pro podzim. Nepochybuji o tom, že mezi ženami jsou fetišistky obuvi, nicméně naskýtá se otázka, kolik jich je natolik…

Inu, kovářova kobyla chodí bosa. Býval jsem manažerem v branži automotive, nicméně bez vlaku, busu nebo svého zlatočerného oře jsem se vždy musel spoléhat na pár svých noh. A protože výlety a toulky jsou prvořadou součástí mého bytí v tomto slzavém údolí, potkávám na svých toulkách tu zmije, jeleny, srny, divočáky, lišky nebo zatoulané příslušníky domácí zvířeny. Na dvě setkání vzpomínám milerád.…

Tak jsem se právě odpojil od internetového bankovnictví, kde jsem byl přinucen bankovní společností, která vede mé účty, abych vyjádřil souhlas s novými pravidly. Eufemisticky se to nazývá "Informační memorandum". Prý tím, že poskytnu veškeré údaje o sobě a své rodině, IP adrese, krevní skupině a uspořádání chromozomů v DNA, lze zabránit sponzorování teroristů a přispět k prohloubení míru... …

Uvědomil jsem si, že jsem již dlouhou dobu nepřispěl do literárního blogu na tomto zpropadeném serveru a předem zklamu všechny ty, kteří očekávají něco pikantně erotického nebo optimistického. Je to taková retrospektiva jako v béčkovém americkém filmu. Před nějakými sedmadvaceti lety začínala nová éra, naše města navštěvoval Havel a jeho suita, s manželkou jsme se stěhovali do úplně nového…

Tak se dnes Den otevřených dveří státního podniku Povodí Ohře koná a já jsem zůstal doma. Plánována návštěva Přísečnice byla, ale ouha. Člověk míní, osud mění, staré pořekadlo tvrdí. Obdivuji stará horní díla a znovu objevené štoly a navštívil jsem jich osobně již hodně - Harrachov, štolu na Měděnci a v Jáchymově, štolu svatého Jana Evangelisty či štolu Starý Martin, v Německu štolu Louisa Marie…

Vždy, když se cítím psychicky nebo zdravotně na dně, sáhnu po knize. A že mám doma opravdu přepestrý výběr. Jenže zatímco většina vytáhla by z příslušné přihrádky humoristické romány, já mám k tomu účelu své oblíbené autory: Vasilije Grossmana, Arnošta Lustiga, Borise Pasternaka, Alexandra Solženicyna nebo Varlama Šalamova... Jedinci, kteří na vlastní kůži prožili a přežili něco ještě horšího…

V těch několika uplynulých dnech a bezesných nocí, kdy bez pomoci ležel jsem na loži a v noci se vteřiny vlekly jako minuty, minuty jako hodiny a hodiny zdály se nekonečné, měl jsem dostatek času k přemítání... Tak se stalo, ani nevím jak, že vybavil se mi ve vzpomínkách prostý bytový ještě cihlový dům, kam jsem se přesně padesáti lety nastěhoval se svými rodiči. Musím se optat svého…

aneb jak mám jinak popsat verdikt 3 zasmušilých pracovnic zdravotního ústavu, které na dnech pro zdraví uspořádaných u našeho zaměstnavatele diagnostikovaly v mém případě nejvyšší stupeň obezity? Nejsem sice žádná modelka, ale míry 110-106-110 snad nejsou pro muže mého věku až tak frustrující... Stanovená diagnóza - 33 % tuku v konzervě zvané tělesná schránka. Takže se jako Adónis…

a jaké mohou nastat komplikace... Věc se má tak, že jsem snědl něco, co jsem sníst neměl, bohužel jsem o tom nevěděl. Polotovar bez éček s nálepkou vysokého standardu jakosti a chuti nikterak nevybízel k obezřetnosti. Pozřel jsem jej ve slepé důvěře k renomované značce výrobce. Následky sice nebyly nikterak tragické, ale projevily se nejprve meteorismem a poté následným průjmem. Nu což, tou…

Vždy, když mou osobu skolí nějaký zákeřný vir či bacil, zanořím se do vzpomínek. Takže ta moje chřipka pohltila pečlivě škudlenou loňskou dovolenou, a protože jsou bytosti, které opravdu nevydrží 24 hodin denně dodržovat terapeutický režim v loži, občas vstávají a po netu brouzdají. Brouzdám taky a k tomu navíc svěřuji se světu, co zdálo se mi ve snu... Protože to nebyl sen, nýbrž připomínka…