WHIPko , já mám rád období PROČ. Zkusím teď vysvětlit a předem upozorňuji….nebo až později…… Mám rád, když děti mají období „Proč?“.
Je to jako žít s malým filozofem, kterému spadl joint ( mám napsáno spravně)? do kakaa.

– Proč je nebe modrý?
Proč má pes čtyři nohy a né třeba sest.
– Proč nemůžu jíst jen lentilky a chcát duhu?
– A proč vlastně ty a máma spíte nazí a šeptáte sprostý věci?

V tu chvíli víš, že nejsi rodič.
Jsi Google se špatným signálem a vnitřní panikou.

Ale jo – mám to rád.
Protože to je to jediné období, kdy se dítě ptá, protože ho to fakt zajímá.
A ne protože tě chce dostat do blázince, jako to dělá v pubertě.

A hlavně – když se tě pětiletý člověk zeptá:
„A proč se jmenuje chleba chleba a ne třeba prďák?“
tak se zastavíš.
Zamyslíš.
A v duchu si řekneš:

„Sakra. Proč vlastně ne?“. Nyní dokončím , co jsem nedokončil v úvodu. Mám rád když se ptají. Za prvé se tím člověk též učí. Nekdy jsem v soku co dokážou.A jak dlouho. Co se mi naopak nelíbí, když slyším třeba dítě v šalině ( elektricce) s rodičem. Dítě se ptá, rodič odpovídá: “ nevim” . Nebo odpověď žádná. Ale nebudeme si kazit náladu. Bohužel musím konstatovat, že….ne! To se sem asi nehodí. Na závěr jedno moudro:

Když ti dítě v období “proč?” položí otázku, na kterou neznáš odpověď, tak si klidně vymysli. Oni si to stejně zapamatujou navždy.

– „A proč mají žirafy dlouhej krk?“
– „Aby mohly líbat měsíc, když se nudí.“

A o deset let později tě čeká školní rodičák, kde učitelka s kamenným výrazem řekne:
„Vaše dcera tvrdí, že měsíc líže žirafám jazyk. Můžeme si promluvit?“

Takže jo… období “proč?” je bozi.
Ale hlavně si vždycky pamatuj – odpovídej s klidem.
Protože největsi smrtelná chyba je říct dítěti:

„Protože to tak prostě je.“

To totiž spustí ultimátní režim:

„A proč je to tak, že to tak prostě je?“

A pak už nezachráníš ani sebe, ani planetu.

Amatérský mikrosvět vytváří dokonalou iluzi snadno dostupného šuku pro všechny. Bodejť ne. Všechno je vyšpuleno a nabízeno s takovou samozřejmostí, že se nejeden zapomene. Ale opak je pravdou. Muž i kdyby byl ze zlata, tak si tady neškrtne ani s Ančou z prasečáku a ženy díky přehazování chlapů vidlema, často přehlídnou i jehlu v kupce sena, takže si možná zašukají, ale je to stejně zoufalý, jako kdybys vojel tu Anču. Přesto všichni doufají v zázrak a nikdo z nás nemůže s jistotou tvrdit, že se nemůže stát, protože i tady se dějí. Otázkou je, zda v reálném životě by to nebylo rychlejší, ale to má každý z nás úplně jinak. Když budu ošklivej ajťák zalezlej doma, tak mi těžko spadne pošťačka na ptáka. Takže obecně aktivní lidi v životě budou mít zřejmě větší šanci v realitě, než tady. A naopak. 🤷🏻‍♀️

Nemyslím si. Potetovaný chlap s pivním břichem nebo Krakonošovým vousem může kolem sebe vyzařovat spokojenost, radost, energii, můj přijímač je vypnutý. Podle mě jde o vzájemnou interakci, obě strany (viditelné i neviditelné) se zaregistrovaly a vyhodnotily. Otázkou je, zda a kdo udělá první krok. Víc souhlasím s teorií správně naladěného vysílače a přijímače.

Tak si toho žádný chlap nevšiml ale diky

Eeeee nesouhlasím, první je vzhled, pak co vyzařuje

V učebnicích psychologie jsou často pěkný kecy, taky jsem jich dost přečetla 🙂

To říkají jen lidi, co jsou "sexy" a nikdy neměli problém a tím, že jsou neviditelní. 🙂

No jo, ale tvoje tělo je o milion % vystavnejsi než to moje

Hele, že ty věříš ještě i na Ježíška, když věříš téhle historce :o)

Mě začíná a vlastně začala nudisticka sezóna..Takze novinka je, že má do zlatova opálený zadek🤣🤣🤣