Musel bych sem napsat sloh abych tohle vysvětlil.
Řeknu jen ve zkratce z mé zkušenosti: vyvíjí se to.
Od pocitu viny, vlastní bezcennosti, neschopnosti na to přestat myslet. Až po: žádný pocit, resp. těším se za manželkou stejně jako za milenkou. Ale, je to nebezpečné, na stejné situace lidi reagují různě, některé to posílí jiné zabije...

Obavám se že tohle je pro řadu lidí tak abstraktní téma že nemá smysl o ní diskutovat. Lidi bez osobních zkušeností většinou nechtějí slyšet diametrálně rozdílné názory a již vůbec jim nechtějí porozumět.