Muži pláčou taky. Měl jsem období, kdy jsem "řval" denně asi 4 měsíce v kuse. Nechtěl jsem, už mi to bylo samotnému nepříjemné, ale nešlo to zastavit. Nestydím se za to. Prostě to muselo ven, tak to šlo. Stačil malý spouštěč a už to teklo. Třeba když jsem opravoval střešní okno a prošlápl desku na wc. Půl dne slz. Přitom taková blbost. Jenže ta situace, co to způsobila, už taková blbost nebyla. Proto se to dělo, ne kvůli prošláplému krytu... Rozepisovat to tady nebudu, naznačil jsem to v nějakém tom blogu, ale ty už jsou schované. Byla to jedna z věcí, co mi pomohla se s tím srovnat. A pak taky že jsem o tom mluvil s reálnými lidmi a většina mě pochopila, což mi také pomohlo. Někdy je život mrtka, to se holt stává.

Já jsem to manželce řekl a jen mi suše oznámila, že můj předchůdce tady byl taky. V posteli nám to teda neklape. Ani není kde, když spíme každý v jiné. Paradoxně na kamarádku, se kterou jsem řešil finanční rodinné záležitosti, na tu teda žárlí hodně. Ale s Amatérama nemá problém. A to jsem jí i řekl, že jsem si tu s pár lidmi psal. Je to zvláštní...

Když si to představím reálně, tohle by nemohlo chlapa bavit víc jak dva týdny. Ale zas lepší jak nic. 😀