Při odpoledním odpočinku jsem se zakoukal na galerie zdejších žen. Začalo to lehkým svrběním v podbřišku. Po pár minutách se postavil. A pak to bylo hned. Až nečekaně brzy…

Zase mě to zlákalo zkusit něco v cizím prostředí. (Od úsvitu do soumraku.)

…nezmokli jsme už jsme tu, už jsme (zase) tady.
Sluníčko nám svítilo … a nám se to líbilo. Tak jsem ho nechal na chvíli na to sluníčko cestou taky trochu vykouknout.

V rámci pokusu (a možná i trochu lenosti) jsem se po více jak 20 letech nechal zarůst, když je to teď tolik moderní. Rozhodl jsem se, že si na to udělám i vzpomínku. Člověk nikdy neví, kdy ho napadne to zase pokosit.

Neodolal jsem pokušení a zkusil pár fotek. Je to mnohem pohodlnější, když je člověk v neutrálním prostředí a nemusí řešit domácí soukromí.

Tak jako spousta ostatních, chtěl jsem si i já zkusit trochu toho tajného dobrodružství a udělat si na dovolené pár sprostých fotek. Tak nějak se to na těch dovolených nabízí.