Les byl jako živá bytost. Mech pod nohama měkce praskal při každém kroku, kapradiny se skláněly, jako by je chtěly pohladit a potůček zurčel tajemně. Jeho voda se třpytila v měsíčním světle jako tekuté stříbro. Každý šepot listí, každý pohyb stínů mezi stromy působil,…

Les po dešti Vzduch po dešti měl zvláštní vůni — směs hlíny, mokrého mechu a něčeho, co se těžko popisuje, ale člověka to nutí dýchat pomalu, zhluboka. Šli jsme vedle sebe po úzké pěšině, kapky z větví nám dopadaly do vlasů a mezi stromy se ještě držel mlžný opar.…