S Jitkou jsem se seznámil už hodně dávno za končících náctiletých let. Byla to veselá holka krev a mliko, která nikdy nezkazila žádnou srandu a byla stejně praštěná jako já. Ani nevím jak se to stalo, ale začali jsme se spolu vídat častěji, když jsme oba končili…

Vejdeme do chodby a přes ní přijdeme do kuchyně, kde postavím na stůl tašku. Je to 100 let stará dřevěnice a na valašských kotárech je už chladno. Otevřu prosklené dvířka vestavěného krbu, vložím papír, třísky a zapálím ho. Zavřu dvířka, vstanu a Ty stojíš hned za mnou…

Tato povídka vznikla z psaní dvou lidí, kteří si psali, jak se potkají, bohužel se osobně nepotkali. Sedíš v nějaké téměř plné restauraci sám u stolu, před sebou šálek kávy. Já vcházím do dveří, mám na sobě úzkou černou sukni do půli stehen, červenou košili, tmavší…