P: Ahoj, platí ten pozdní oběd? J: Jasně! Jo a ty máš teď někdy ty narozeniny, co? P: No jako mám, no. Ale víš jak já to s nima mám… J: Jo, vím. 😃 Ale stejně pro tebe mám dárek. Petr si strčil telefon do kapsy a napůl pro sebe si popuzeně zabručel. Věděla přece, jak…

Voněl. Tak úchvatně voněl. A chutnal! Chuť jejího klína se přímo na jeho žaludu mísila s mírně slanou navinulostí šťávy jeho vzrušení. Možná ještě zbytky semene z předchozího kola? Ani jedna z těch chutí nebyla nová a přesto jejich snoubení bralo dech a vzbouzelo hlad…

Dva muži, dvě přizrzlá strniště (ano, moje slabost). Petr je ten, co je zvyklý držet otěže života i slasti. Je tím, co má na svědomí stovky mých orgasmů. Robin je dospělý puberťák s rozcuchem, temným pohledem a stejnými sportovními vášněmi, jako mám já. Kdysi možná…

“Ahoj, mám tu ještě návštěvu ze včerejška. Nevadí?” přivítala Jana Petra lehkým polibkem a krátkým obětím aby se obratem vrátila zpátky k snídani. “Vůbec ne, přece nikam nespěcháme.” Shodil v předsíni boty, mikinu a zvědavě nakoukl. U skoro spořádané snídaně se naproti…

“Počkej… kde jsi… co tam děláš těma klíčema…” Jana se rozhlíží po kanceláři a pokouší se najít smysl toho, proč Petr právě teď chrastí svazkem jejích klíčů u vstupních dveří. “Ten hranatej…” ujede jí najednou aniž by sama přesně věděla proč. Aniž by se rozhodla. …

Seděla jsem ve svém oblíbeném křesle a upíjela své oblíbené víno od Petra. Jestli bylo suchý červený, nebo sladký bílý je celkem fuk, fuk nebylo, že mi došlo, vymáčkla jsem z lahve sotva poslední decku, což mi na náladě nepřidalo. Byla jsem melancholická a venku místo…

Zatímco dosud měl každý náš text jasného autora JI nebo JEHO, tenhle je první, který je NÁŠ společný. A možná není od věci prozradit, že název nám vymyslela naše kamarádka. ------ “Ještě chvilku vydrrrržžžž… svezu se s tebou.” odfukovala Jana. Sama se činila jednou…

Že si tu saunu tentokrát pořádně užijeme, jsme měly mezi sebou jasno už od rána. Zprávy, které jsme si celý den posílaly, byly víc než dráždivé. Prohlížela jsem si jí mlsně, už když se svlékala, krátký blond sestřih, drobná, ale vypracovaná postavička. ‚Kde já jsem…

Jsme dva. Jsme pár a couráme tu i píšeme sem oba. Ale když už jsou jednou DVA, není občas od věci být i TŘI. Tohle je JEHO pohled jak být TŔI. ---------------------------------------------------------- Historie se opakuje, znělo Petrovi hlavou, když za všemi třemi…

Jeho babí léto: Dneska se před sluníčkem neschovávali. Dnes se mu vystavovali. Začátek září voněl babím létem a zatímco ještě před dvěma týdny slunce pálilo a spalovalo, dnes se mu na trávníku za chalupou s rozkoší vystavoval a nechával se hřát. Bylo mu hezky. Den…