"Jirko, jsi to ty?" Vysoká tmavovláska, která po nás od vedlejšího stolu už několikrát nenápadně pokukovala, teď stála přede mnou s tázavým úsměvem a já vraštil čelo usilovným vzpomínáním - kde jsem tuhle krásku s výrazným nosem už viděl? Pobavená mými rozpaky, stáhla…

Naivní folkloristé to všemožně opisují, ti rozumnější to jen zaobalí akademickou mluvou, ale každému soudnému rozum dá, že velikonoční zvyky jsou jen trochu barvitějším vyjádřením zájmu jednoho pohlaví o druhé. Decentně řečeno. Příbuznost sloves "vyšupat" a "vyšukat",…

Cesta z Ivanovy chaty skončila úplně přirozeně v Ivanině garsonce a z nedělního odpoledne jsme se do pondělního rána promilovali. Víkendová lest splnila svůj účel a já v "léčbě Ivanou" ochotně pokračoval, protože proti tomu, abychom se párkrát do týdne sešli, někam…

Sledoval jsem, jak se učebna plní posluchači posledního ročníku, trochu sám sobě lichotil, že ačkoliv můj předmět nepatří v jejich studijních plánech k těm prioritním, přišlo jich na poslední přednášku semestru přesto hodně, kochal jsem se divokými vzory na svetrech…

"Mezi svátky přijdou na návštěvu David s Lidkou.", prohodila krátce před vánoci Ivana večer u televize. "David s Lidkou? Oni jsou v Čechách?", podivil jsem se a neskrýval, že mě to oznámení nijak nenadchlo. Tihle dva patřili před lety do širšího okruhu našich kamarádů…

Moje vyhnanství, nařízené za zorganizování nahatého volejbalu, se povolností archeoložky Mirky zmírnilo, ale i tak jsem ho snášel špatně. Naštěstí po dvou týdnech nabraly věci zase příznivý směr. Bránou projel služební gazík, za jehož volantem seděla k mojí radosti…

S životem v archeologickém táboře na kraji Burgasu jsem se sžil velmi rychle. Ohromně mi v tom pomáhalo krásné slunečné počasí, krásné bulharské holky, teplé moře na dosah ruky, levné a dobré víno, ale i zajímavá práce a v neposlední řadě i nesmírně přitažlivá…

Seděl jsem v kupé vlaku do Bulharska, na klíně nervózně svíral batůžek s úředními lejstry, především pasem, zvacím dopisem, doporučujícím dopisem, dalšími dopisy, spoustou kulatých i hranatých razítek a dokonce jednou regulérní voskovou pečetí, a sledoval jsem…

Minule jsem vylíčil, jakými kostrbatými cestami jsem nakonec během vysokoškolských studií dostal i v šedých osmdesátých letech možnost vyjet na zahraniční stáž. Čas před odjezdem bylo třeba vyplnit přípravou a jako první krok jsem si poté, co jsem se v hospodě…

Příběh mé cesty k archeologii se odehrál na prahu 80. let minulého století, v té podivně šedivé době, kdy čas jako by se zastavil, vystřídaný nudným bezčasím. Protloukal jsem se bez většího zájmu studiem historie na pražské filozofické fakultě; moje touha dostat se na…