Někdy si říkám, jak si představuje asi ten, kdo čte moje povídky mě? Myslí si, že jdu z jednoho megahustýho zážitku do druhýho a mezi tim si občas chodím do bankomatu a tak. Tak ne. Mám za sebou i fakt dost nazáviděníhodný chvilky, třeba jako tuhle. V prvé řadě,…

Říkám si, že už jsem imunní vůči penězům. Vždycky jsem si to říkal. Umím je vydělat i utrácet, ale můj život neřídí, nerozhoduju se podle nich, ale hrajou významnou roli. Když mi Radek poprvé napsal, stručně, bez emotikonů, bez těch ubohých „haha" na konci vět, který…

„Ještě jsme se neviděli a jeden by neřekl, kolik máme společných přátel“, řekla a nadechla se z elektronické cigarety a během toho, co dodala „hlavně v posteli“ vyfoukla mým směrem oblak, že by se nemusela stydět ani na Woodstocku. Nečekal jsem takovou první větu od…

Na veletrzích člověk potká spoustu lidí, které si po týdnu nepamatuje. A pak pár takovejch, kteří v hlavě zůstanou, aniž by člověk přesně věděl proč. Tenhle týpek patřil do tý druhý kategorie. Říkal si Pierre a když jsem se ho zeptal, čím se vlastně živí, odpověděl…

Kde to začalo? Nebyla to exotika, žádná bouřka na rovníku, žádnej palác, žádnej osudovej let. Byla to úplně obyčejná prodejna Marks & Spencer v obchodním centru, kam jsem si po fitku chodil kupovat ty jejich malý, vysoustružený mrkvičky. Takový ty, co vypadají, jako…

Tři týdny do Vánoc je zvláštní čas na služební cestu do Naples na Floridě. Všude už blikají světýlka, ale vzduch je pořád teplý, moře klidné a lidi se tváří, jako by Vánoce byly jen dekorace, ne stav křesťanské mysli. Letěl jsem klasickou kombinací, která dává smysl…

Do Moskvy jsem letěl poprvé. Bylo to v době, kdy jsem ještě měl pocit, že odvaha je víc než zkušenost, a že trh se dá pochopit rychleji, když se do něj člověk skočí rovnou po hlavě. No a Rusko pro mě tehdy nebylo ideologií ani historií. Byla to mapa možností, velká,…

David mi zavolal ve středu večer. „Hele,“ začal, bez úvodu, „potřebuju pomoct. Byt po babičce manželky. Karviná. Jako teda vyklidit to potřebuju.“ „Abys mi pomohl.“ „V pátek, vyjedeme ve 4 ráno, přespíme tam a vrátíme se v sobotu.“ Chvíli jsem mlčel, protože jsem si…

Jeli jsme do Kolína nad Rýnem v srpnu, uprostřed vlny veder, která dělá z dálnic pomalý tekutý kov. Měl jsem úplně nové auto. Ještě vonělo salonem. Kůže na sedačkách byla hladká, světlá, napnutá, taková, co se v létě lepí na tělo a připomíná, že komfort má svoje…

Třetí den začal dřív, než by se slušelo. Paříž ještě spala, ulice byly mokré od nočního mytí a kavárny, kam se chodí snídat kafé s croissantem teprve zvedaly rolety. Nikdo neměl nejmenší tušení, jaké překvapení nás čeká. My už jsme seděli v autě a jeli ke stadionu.…