Městský večer byl teplý, ulice žily pod pouličními lampami a restaurace ve Vršovicích pulzovala nenápadným šumem konverzací a zvoněním sklenic. Klára a Marek dorazili první – on v černé košili, ona v rudých šatech na tenkých ramínkách, pod kterými zjevně neměla nic.…

Vzduch v ložnici byl nasycen potem, parfémem a ozvěnou sténání. Klára ležela napůl přes Marka, zatímco Tereza se natahovala po skleničce vody. Její tělo bylo stále rozechvělé, vlasy rozcuchané a rty červené od polibků i kousnutí. „Tohle… bylo zatraceně dobrý,“…

Bar byl potemnělý, plný kouře, tlumených beatů a pohledů, které říkaly víc než slova. Klára se opřela loktem o bar a s ledovým klidem usrkla drink. Vedle ní stál Marek – její muž, partner i ten, se kterým si občas dovolili víc, než dovolují pravidla běžných vztahů. …

Když jsem ji uviděla, jak se smíchem zakláněla hlavu, ucítila jsem zvláštní napětí. Ne mezi nohama – ještě ne. Spíš někde pod hrudní kostí. Vedle ní seděl její partner, ruce měl položené na opěradle pohovky a působil jako klidné centrum jejího víru. Vypadali… sehraně.…

Ticho po žáru Ráno bylo tiché. Ne ticho pohodlí. Spíš to nepříjemné, těžké, které sedí v místnosti jako třetí osoba. Lea stála u okna jeho bytu. V jeho košili, kterou večer roztrhla a teď si ji složila kolem těla jako zbroj. Dívala se ven, ale její oči byly jinde. …