Ležel jsem vedle něj, paralyzovaný tou neukončenou vlnou vzrušení, kterou v mém podbřišku chladně uzamkla nová, menší klícka. Každý puls mého srdce se proměňoval v tupý tlak. Silikonový kolík mě v zadečku stále sytě vyplňoval a dlouhý šedý kočičí ocas, který z něj…

Pán se sehnul a položil ruku na můj šedý kočičí ocas. Začal s ním pomalu kroužit, čímž ohebný silikon uvnitř mě začal masírovat ta nejcitlivější místa. Z mých rtů unikl hlasitý, prosebný vzlyk. Moje prsty se křečovitě zaryly do povlečení a celé mé tělo se pod vlivem té…

Pán mě nepustil. Držel mě pevně za pas, zatímco moje nohy na vysokých jehlách lodiček se stále lehce třásly z té šílené pozice na špičkách. Nechal mě na vteřinu vydechnout, ale pak mě rázným trhnutím za vodítko otočil obličejem k sobě. Moje kočičí ouška se při tom…

Pán v klidu dopil svou ranní kávu, položil prázdný šálek na podnos a naposledy mě pevně stiskl za obojek, než mě propustil z kleče na zemi. „Můžeš začít, kočičko. Prachovku máš ve skříňce v hale. Chci, aby se celý obývací pokoj leskl,“ řekl a vzal si ze stolu své…

Veden lehkým, ale nekompromisním tahem vodítka jsem opatrně vykročil z ložnice. Na mých vysokých, tenkých jehlách byla chůze po dřevěných schodech dolů do přízemí hotovým uměním. Každý krok musel být stoprocentně promyšlený. Lodičky hlasitě a ostře klapaly o dřevo a…

Sledoval jsem každý jeho pohyb s absolutní odevzdaností. Pán si mě přitáhl blíž k sobě, posadil se na okraj postele a pokynul mi, abych si klekl před něj na měkký koberec. Moje nahá kůže kontrastovala s těžkým dřevem postele. Když jsem klesl na kolena, chladný ranní…

Ranní světlo prosvítalo skrze těžké gotické závěsy a kreslilo na podlaze pánovy ložnice dlouhé zlatavé pruhy. Probudil jsem se s pocitem naprosté lehkosti, i když realita mého těla mě okamžitě vrátila zpět do sladké podřízenosti. Včerejší maraton na statku byl sice u…

Vibrace kolíku mi otřásaly celým tělem a ten neustálý, bzučivý neklid se vpředu tříštil o stěny kovové klícky. Sledoval jsem svůj odraz v zrcadle za barem – mé kouřové stíny byly stále dokonalé, vínová rtěnka sytá, ale v očích se mi zračil naprostý odevzdaný trans.…

Noc na statku se nezkracovala, naopak se zdála nekonečná. Moje unavené tělo v korzetu, uvězněné zepředu i zezadu kovem, začínalo podléhat naprosté euforii ze sdíleného vlastnictví a vědomí, že pro tyto lidi – a hlavně pro mého Pána – jsem v tuhle chvíli tím…

Stál jsem tam, připoutaný ke sloupu, už dlouhé desítky minut. Moje paže natažené nad hlavou začínaly pomalu dřevěnět, ale masivní, stabilní gotické podpatky mě stále spolehlivě držely na nohou. Každý sval v mém těle byl napjatý. Korzet mi nedovoloval polevit v postoji…