MEZI PISOÁRY Doba temna! Doslova a do písmene. Poslední půlrok byl poznamenán neustálým pendlováním mezi prací, domovem a zprávama o Covidu. Zatímco zprávy si člověk prostě nezapne, nebo vypustí z hlavy, množství práce se ne vždy dá uplně regulovat, no a doma to někdy taky dokáže být na palici. Ale hlavně - za ten půlrok výrazně ubylo kontaktu s mojí nejlepší kámoškou. Mrzelo mě to. O to víc mě…

Složitá doba, vyžaduje speciální opatření. Naše prodejna je díky viru měsíce zavřená, a tak mě napadlo jak situaci řešit – ovšem vyžadovalo by to můj přesun mimo hlavní pracoviště. Což by samozřejmě mělo své plusy (mnohem menší dohled šéfa), ale i minusy (celodenní samota). Minus by se dal vyřešit, když bych měl asistentku. Kde ji vzít? Na narychlo sestavený konkurs dorazily dvě (sice fešné), ale…

Izolace v době zavirovaný oddělily od sebe na delší čas i mě a moji nejlepší kámošku, což bylo o to nepříjemnější, že se venku ohlásilo jaro. Žhavý maily trýznily naše chutě, až jsme dostaly spásný nápad: na zelený čtvrtek si udělat volno v práci a spolu si užít den. Jako místo setkání jsme vybrali opuštěnou chatu jedné mojí rodinné známé. Probral jsem se o půl hodiny dřív než obvykle a už jsem…

Máte svoji nej kámošku? Já jo! Nedávno mne mile překvapila, když jeden z našich zážitků rozvedla do povídky, tak vám ji předkládám: Znáte to asi všichni. Práce se vleče, nic se vám nechce, přemýšlíte, co budete dělat, až se vrátíte domů. Měla bych oprášit kolo. Nebo snad zavítat do bazénu? V tom mi pípne esemeska. "Ahoj bejby, nechtěla bys dnes přijet? Dneska by to šlo". Nechtěla? No jasně,…

Pořád si na tu dvacítku při psaní data nemůžu zvyknout, ale už je to tak, sladkých náct tohodle století je fuč. Nový rok ukrojil sotva 48 hodin a na mě jdou pěkný chutě - ne, že by loni nebyly, to je fakt. Zkouším napsat svojí nejlepší kámošce, ale přeci jen, akce ze dne na den při naší vzdálenosti a práci je skoro utopií. Ovšem ona je skvělá, a brzy na mě bliká mail, ve kterém se těší na zítřek…

,,No, tady to bude asi fajn´´, říkám si druhý den na dozoru v jídelně v pasťáku pro mladistvé gaunery, když kolem mě letí židle. Místní týpci zrovna řeší spory a tak se mám co ohánět. Židle naštěstí minula mě i myšlený cíl, po pár chvatech se všechno zase sklidní. Aspoň na chvilku. Další dny se vyvíjejí obdobně, na nějaký naučený moudra tady člověk může v klidu zapomenout. Hlavní je udržet kázeň…

Sobotní zápas dopadl ideálně, gól v poslední minutě na hřišti soupeře a sladká výhra se musejí samozřejmě zapít. Taky jsme po návratu hned zamířili do naší oblíbený hospůdky, no a už se juchalo. Po takovým průběhu to bylo samozřejmě větší než když jindy. A taky se oslava logicky protáhla...takže i muj ohlášený příchod nabral dost zpoždění a když jsem si konečně uvědomil kolik je, mobil jsem…

Čtvrtek znamená zápas. Každý sudý týden to tak vychází, to hrajeme doma. Přítelkyni to hlásím už ráno, v práci budu až do odpoledne a domů přijdu večer po zápase. Vlastně až po pivku, to je jedinej den v týdnu kdy můžu jít na pivo..Jinak mi ta moje ,,slunečnice´´ zařídila ostrej režim, takže jsem přesedlal na lahváče a piju jen doma. Co si budeme povídat, není to ono… Den utekl jako voda,…

Na světě jsou různý typy ženských: s některýma to nejde vůbec, u jiných člověk musí vypít litr tvrdýho alkoholu, s dalšíma je to ,,dobrý´´, no a nakonec je méně početná skupina živočišných bab, se kterýma to jde, vždy a všude. Přesně taková byla Marcela. Poznali jsme se na erotickém chatu, nějaký pátek to trvalo a setkali jsme se i osobně. Pohledná, usměvavá, s pěknýma kozičkama i zadkem. Žádná…