Byl pátek odpoledne. V kanceláři zbylo jen pár lidí, co ještě stále bezduše hleděli do počítačových obrazovek. Do prosklených prostor prozařovalo slunce a stromy za okny mírně vlály ve větru. Podíval jsem se na hodiny – byly čtyři odpoledne. Dopil jsem svou sklenici vody, vypl počítač, pozdravil se se zbylými kolegy, popřál jim příjemný víkend, a vyrazil jsem k východu. Ruce se mi třásly…