Bylo pozdní letní odpoledne. Ležel jsem na posteli a koukal do telefonu. Vše obklopovalo nesnesitelné vedro. Vzduch se nehýbal, čas se zpomalil. I ručičky hodin byly líné se v tom parnu posouvat kupředu. Windy hlásilo ochlazení a déšť, ale na nebi nebyl zatím ani mráček. Mé tělo i můj mozek byly v úsporném režimu, pracovaly jen oči a palec pravé ruky, který rytmicky přejížděl po displeji buď…
Půl osmé. Zabořený do svého oblíbeného křesla. Ochuzen o myšlenky, které díky 8 hodinám v práci zemřely dříve, než se stačily narodit. Ticho, tma, samota, to vše mizí jediným pohybem. Jediný pohyb stačí k tomu, abych byl osvícen, aby můj pokoj prostoupily hlasy a já se octil tváří v tvář rodící se historii. Vítej světe v mé malé garsonce uprostřed Holešovic. Zvu tě, aby si mě obklopil, aby si…
Vyfotil jsem sklenici vína s hromádkou knih a napsal komentář: „Máte to tady hezké“. Odeslat. Mobil v ruce. Byl jsem přitahován jeho světlem jako můra pouliční lampou. Nedokázal jsem ho odložit, nespouštěl jsem z něho oči. Sledoval jsem obrazovku, kde se nic nedělo. Zdvojené vidění. Sklenice vína na obrazovce, menší a jasnější a hmatatelný pohár plný chutí a vůní vedle ní. Jedním tahem palce jsem…
