"Kdo v tuhle dobu otravuje?", pomyslel jsem si na zazvonění bytového zvonku. To jsem si zrovna liboval, že jsem doma sám a mám zlatý klídek. Nechce se mi věřit, co je v čočce špehýrky: Za dveřmi stojí ONA! Veronika. Co mám dělat? Jsem v plátěných nic moc kraťasech a ještě starší košili. Jenže když se honem půjdu vylepšit, bude si myslet, že nejsem doma. To nemůžu riskovat! Tak jsem otevřel. "Ahoj…