Bylo sobotní odpoledne, nebo vlastně spíš krátce po obědě, když jsem se s Ivetou potkal. Osobně jsme se ještě neviděli, a proto když jsme si povídali, přejížděli jsme jeden druhého očima, zkoumali obličej, tělo a v duchu si představovali, co kdo skrývá pod svrchním oděvem. Vypadalo to, že společné sympatie se potvrdili a tak jsme se přesunuli na klidné místo k Ivetě. Ještě na cestě našeho prvního…