Kočkování se o pomyslné vodítko Za univerzitní knihovnou poklimbávalo pár študentů na jarním slunci, na vyhřáté trávě, na vzácně svěžím povětří. Mezi kopečkem s lavičkou a pásem neprůhledného, zlatě a bíle rozkvetlého roští oddělující park od chodníku a obyčejného, zaprášeného světa se uvelebila dvě děvčata, sice stranou od přímých všetečných pohledů, přesto ale pořád dost na očích…

Žalm 71 "Ahoj, co to bude, až to bude? Píšeš Jejíškovi, žes bylo hodné dívče?" Odsunul jsem židli a rádoby kurážně si přisedl. "Mám napsat Pánovi vyznání," brouklo ďouče stydlivě a uraženě. "A jde ti to samo, koukám?" Konec propisky byl okousaný stejně intenzivně, jako měla tři prsty umodřené. "No, já nikdy na slohy nebyla. Ale když on řekl, že mě hýčká, vychovává a pečuje o mě a…

Klíček od romantika Opírali se přes zábradlí a hleděli do řeky. Chvíle byla těhotná romantikou. Nebe nad řekou bylo taky těhotné romantikou a zábradlí se pevně držely desítky orezlých zámků, mláďátek té romantiky. Řeka pod mostem ukrývá bezpochyby plnou truhlici romantického pokladu v mosazi klíčů i v zámkovém železe. A ta řeka bedlivě jako racek pozorovala další dvojici…

Pro všechny ty, kteří si poslední dobou stěžují, že zdejší povídky nejsou ze života tak, jako milovaní Bakaláři, pro všechny tyto milovníky reality na svoji čest a dobré jméno přísahám, že u tohohle jsem byl, sám jsem to psal prutem i ledem do paměti té kůže a poté mi bylo dopřáno té cti, že toto dívče mi jejím milým bylo nějaký čas svěřeno do péče, abych je doprovázel, učil a opatroval ji ve…

Ulovil jsem krásnou veteš z fysikálního kabinetu. Vypadá to vpravdě strašlivě, jako cívka, kterou se mučí partizáni a grilují kuřata. S mosaznými, dozlata vyblejskanými hejbátky. Na mahagonovém podstavci. Věděj bohové, že s tím strojkem neumím. Věděj, že ani nevím, co to je. (Teda... už mi to kamarádi vysvětlili.) Věděj taky, domík jsem svědomitej, takže bych to samozřejmě jen tak pro…