Slyším sténání. Ne jasně. Tlumeně. Z hrdla, syrový. Dojde mi, že je moje. Jsem zpátky ve svým těle. Jeho ruce mě drží za zadek, silně. Táhne mě zpátky dolů. Tvrdě. Sedím mu na obličeji, nohy roztřesený, kůže rozpálená. Jazykem mě líže, s chutí, bez zastavení. Je mi…

Bylo to pár týdnů kradeného času. Pár týdnů, kdy jsme na chvíli dělali, že život venku neexistuje. Jen její úsměv, můj smích, doteky v temných uličkách a polibky vonící whiskey a nadějí. Setkávali jsme se tiše, bez velkých plánů. Jenom jsme si brali to, co bylo zrovna…