Focení u vody

Krásné počasí mě přimělo, abych v přírodě vytvořila svou první letošní nahou galerku. Půjčila jsem si od maminy auto, a zatímco ona v ten čas u nás doma dozajista divoce souložila se svým novým partnerem, já jsem se vypravila na mé oblíbené místo…
Je to vodní plocha, kde se dříve těžil štěrkopísek, nyní sloužící jako rybářský revír. Voda na koupání byla ještě studená, jako kulisa k nahému focení však zcela vyhovující. Když jsem však hledala vhodné místo, kde ze sebe shodit šatičky a vyfotit se bez nich, nastal problém. Po obvodu celého písníku seděli rybáři a netečně čučeli na své povadlé pruty na vodní hladině. Jejich pohled by se jistě změnil, kdyby na břehu zahlédli divokou štiku, jako jsem já, kterak provozuje necudné aktivity, které nyní vidíte.
Nehodlala jsem pánům dát příležitost, aby mě chytili…ještě by do mě některý z nich chtěl vrazit svůj napřímený prut. Hledala jsem proto bezpečnější místo. I to dalo práci, všude někdo byl, nebo na mě odněkud viděl. Je dnes fakt těžké najít místo, kde by si obyčejná holka mohla v klidu vyfotit, jak špulí svůj odhalený zadek…
Nakonec jsem si vyhlédla takový písčitý dolík, ze tří stran skrytý houštinami, odkud jsem snad - doufám v to – nemohla být viděna. Oblečena jsem byla velmi skromně, měla jsem jen šatičky, tenisky a kalhotky. Svléknout to bylo snadné. Na samospoušť jsem si pořídila vícero záběrů, které teď vidíte.
Upřímně, byla jsem při focení dost nesvá, bála jsem se přistižení. Za křovinami byly slyšet hlasy a někdo se mohl kdykoliv objevit. Z fotek je má nervozita poznat, jsem na nich hodně soustředěná, až ustrašená…
Chtěla jsem toho vyfotit víc, i nějaké záběry na mě zepředu, ale náhle jsem uslyšela blížící se kroky. Naštěstí jsem se stihla obléci dřív, než se objevil vousatý rybář. Když mě uviděl, předstírala jsem, že si fotím vodní hladinu. Když mě minul, ještě se za mnou otočil. Dumala jsem, zda mě neviděl „v akci“, ale budu věřit, že nikoli.