Vážení pánové, vážené dámy, pokud jste v pokročilejším věku nezlobte se na mne za tuto báseň, není záměrem vás urazit, naopak pobavit... Na palouku u temného lesa, dědkovi trémou péro klesá Na svou starou nadává Že mu Arginmax prodává Věru není tu co k smíchu, že maj oba po pichu Není to však šance poslední na divoký sex polední Bác náhradu z úst vyndavá Sukni svou si vykasává na dědka…

Slza v oku se zaleskla, hlavou myšlenka probleskla, jako mihotavý sen, dere se z hlavy ven... Údery kůže na kůži, zbarvují tělo do barvy růží, modré žilky nabíhají, do tmavě modré louže se rozlévají, palčivá bolest z ran se hromadí, už předem vím, co bude se dít... tisíce vteřin očekávání, kdy bolest tu zeď prorazí.. důkaz touhy a vášně se po stehně rozlévá, tělo však po naplnění…