Jakou má člověk cenu? Včera u tebe zaklepal podomní obchodník a nabízel ti (v zájmu tvém, v zájmu tvého zdraví, lepšího života ...) své zboží. Záleželo mu opravdu na tobě? Záleželo mu na tom, aby prodal své zboží. Potřeboval tě jen proto, aby získal nějaké peníze. Třeba na chleba, protože jeho dětem kručí v bříšku, nebo na boty, protože ty jeho už mají děravou podrážku, nebo - na lepší auto. …
Co je plní. A proč splní jen některá. Jako třeba tenkrát, když jsem byly na Máchači, my čtyři holky a potkaly tam čtyři kluky. Ten jeden byl vážně hezoun a ... najednou večer jsme byli spolu ... Přála jsem si kdysi žít v Lužických horách. Vlastně ani nevím proč mě přitahovaly k sobě, vždyť jsem je ani pořádně neznala. Psala jsem dokonce dopis na jistý úřad ohledně práce, odpověď nepřišla.…
Ten meil se toulal vesmírem dva dny než dorazil do mé schránky. Měla jsem radost. Radost z toho, že je živ a zdráv. Netušila jsem, kde se toulá ... na moři, v džungli. V mé představě jsem ho viděla, jak v džungli léčí domorodce, nebo jak se jeho loď zmítá v mořských vlnách. Podobně jako ve vlnách či v bouři života. Z jeho psaní tryskalo nadšení a radost. Vždycky z jeho psaní byl cítit úsměv,…
Ten rok jsem začala pracovat jako pojišťovací agentka a potřebovala jsem si na někom vyzkoušet nabízení produktů pojišťovny. Ale na kom? Kamarádi, známí žili daleko a v tomhle městě jsem byla pořád cizinka. Ten muž měl modré oči a sympatický úsměv, svaly vypracované cvičením a těžká dřina byla pro něj lehká. Občas jsme se potkávali na ulici, občas prohodili pár slov či vět. Neměl zájem o…
Potkávám je skoro každý den. Na ulicích různých měst. Mají přátelské oči. Usmívají se. Pozdraví mě. Někdy řeknou Dobrý den, někdy Ahoj. Odpovím jim ... a pak si říkám - Kdo je to? Odkud mě zná? Dnes to byla ta paní u popelnic. Předevčírem žena v obchodě. Minulý týden žena jdoucí po chodníku. Včera mladík vystupující z autobusu. Kdo jsou? *** Někdy se odpověď objeví záhy. Myslela jsem si, že…
Ukazovala jsem mu tu tlustou knihu, román v italštině, a říkala, že si ji jednou přečtu. Nevím, kam se ztratila ta kniha, a nevím, kde je on. Tehdy mě přinutil postavit se na lyže a já riskovala život své kytary, která na těch lyžích jela se mnou. Te amo, řekl mi a políbil do vlasů. Nebyla jsem ještě zahojená z rozchodu se svou poslední (jedinou a největší) láskou a nemohla mu víc dát. Psala…
"Poslouchej a dívej se z okna - jen tak do dáli - budu za sklem na druhé straně. Dívám se na tebe." *** Poslouchala jsem písně, které mi poslal, a dívala se oknem do tmy. Za tím oknem stál On. Hleděl na mě a já se zadívala do jeho tváře, do jeho očí ... byl tak blízko. Stačilo pozvednout ruku a dotknout se ... dotknout…
Otevřela jsem po půlnoci svoji schránku a v ní dopis. Dopis beze slov. Jen s jednou písní. Jako váha na druhou bych se mohla ptát - Proč. Proč tuhle píseň. Tak tu sedím, poslouchám její slova a vím, že odpověď je ukryta právě v nich. *** Někdy se mi zdá - slzy jsou dobrý vždycky se pak nějak rozední Mám jich plný truhly často zamčený …
Zmizel. Další z těch, co se na chvíli objeví, není lhostejný, rozevře dlaň a v ní zazáří rada či pomoc. Už jsme si dlouho nepsali ... Nepíšu si s nikým dlouho. Třeba už to neumím, třeba to má důvod, který nechci nahlas říct. Možná si ti na druhé straně psacího pole myslí, že jsem zahodila míč, zavřela dveře či snad zapomněla. Nevědí, že si vzpomenu skoro každý den, jen o tom mlčím. Zmizel.…
Jsem krásná. Už to vím. I když - věděla jsem to i před pěti roky, před deseti, před dvaceti ... To mi také říkali - jsi hezká. Jako i dnes. Když si vezmu jako "vzorek" sto mužů, tak ... určitě padesáti se budou líbit moje oči určitě padesáti (i když zčásti jiným) se budou líbit moje ústa určitě…
