Cestování vlakem je obohacující zkušenost. Během hodinu a čtvrt dlouhé jízdy jsem viděla tři chlapy drbat se v rozkroku, jedno dítě smrkat do rukávu a dva mladíky dloubat se v nose. A jíst to!!! Tyhle delikatesy by se měly vychutnávat v soukromí, ne?!?!?! Pro dnešek už nevystrčím nos, tahle realita mě trochu vyděsila

V té rodině jsou samé silné osobnosti. Každý si žije životem, který mu vyhovuje, miluje své nejbližší a je k nim drtivě upřímný. A hlavně se o ostatní členy rodiny nestará, dokud o to není požádán. Kromě matky toho rodu, samozřejmě, protože my matky jsme prostě takové, furt se staráme. ,,Ale já jsem to myslela dobře." řekla matka rodu ukřivděně, když ji její dospělé dcery upozornily, že jim její…

Na kraji velkého města stojí malý rodinný penzion. Deset pokojů se pronajímá hostům, ve zbývajících bydlí majitelka a její dcera s manželem a desetiletým synem Albertem. Albert je špunt křehké tělesné konstrukce, ale myslí mu to dobře. Když ho ve škole začali pronásledovat místní šikanovatelé, zašel za svým spolužákem přezdívaným Beton, vyšším o dvě hlavy, širším o dvě stehna dospělého zápasníka…

Kdo by nechtěl být šťastný? Šťastný by chtěl být každý. Pro vlastní štěstí nebo štěstí našich blízkých bychom byli ochotni udělat cokoli. Bojovat, umírat, zabíjet. Občas při tom všem pachtění se za štěstím na štěstí samotné zapomínáme, pro radost z pochodování míjíme cíl, jsme šťastni a zapomínáme jimi být. Možná namítnete, že štěstí je cesta, ne cíl, nebo stav, že musíme být stále na cestě za…

- Zas prohrávám. Od začátku jsem věděla, že tuhle hru nemůžu vyhrát. Ani moc nepřemýšlím nad nějakou strategií, pouze tahám podle pravidel. A podle toho, co mi poradí ostatní. Vím, radí mi tak, aby to bylo výhodné pro ně, ale i já z toho budu mít trochu profitu. I tak nevyhraju. - Ona mě zas podrazí, ona mě podrazí, vždy mě nějak dostane. Zase mi to pokazila! Však jsem to věděl. No vždyť počkej…

Zářivý anděli, věřila jsem, že jsi byl mým spasitelem, když jsem potřebovala. Oslepena svou vírou jsem nemohla slyšet všechny hlasy šeptající, tak jasně varující. Vidím anděli, povedu je do tvých dveří. Teď už není úniku, žádné slitování nikdy více. Žádná lítost, protože si pořád pamatuju....ten úsměv, když jsi mě roztrhal. Vzal jsi mé srdce, klamal mě už od začátku. Ukázal jsi mi sny.....přála…

Měla jsem se sejít s kamarádkou, ale když jsem dorazila na místo, u stolku nad kávou kromě kamarádky seděla i kamarádčina kamarádka s akutním problémem. Byla zamilovaná na dálku, měla přítele - nepřítele, co ji chtěl - nechtěl, miloval - nemiloval. Komplikovaný chlap a komplikovaný vztah, ona byla z toho na mašli a moje kamarádka jí dávala první pomoc. ,,Napsal mi dlouhý mail úplně o ničem a na…

Jeden můj kamarád, který kdysi provozoval internetový měsíčník o knihách, ode mě chtěl napsat pár "recenzí" (rozumějte mých názorů na různé knižní žánry). A mě hned po prvním článku napadlo, že mě chce v očích ctěného čtenáře tohoto intelektuálního počinu definitivně znemožnit. Nejprve ode mě pod průhlednou záminkou zpestření všech těch závažných poselství publikovaných kolem, vymámil článek o…

"Nikdo se nechce nechat popsat jen deseti slovy," řekla citlivá mladá doktorka z mého oblíbeného seriálu (Dr. House), když se zastávala pacientky, kterou kolegové zaškatulkovali jako bývalou šlapku a feťačku, co se najednou zbláznila a vrhla se na ortodoxní židovskou víru. Každý člověk má podle ní nárok na delší a podrobnější charakteristiku, protože každý je jedinečná osobnost. To se přece nedá…

Čas vánočních večírků a snad i všech sedmi smrtelných hříchů..... Moc se mi nechce, ale přežiju to. Přicházím do velkého sálu kde nesmyslně stoly přetýkají jídlem a co tak koukám tak se snad ani nikdo nebaví. Zamířím za klukama na bar. ,,Nějak pozdě" pronese Lukáš. ,,Jdu z denní. To víš někdo nemá dva týdny volna." odpovídám a zároveň si objednávám pití. ,,Dvojku červenýho, dík." Náramně se…