Vica Kerekes...Muži v naději...to je zadeček... (Jen fantazie o červených šatech, jinak mám naprd vůli, abych ten svůj vytvarovala) A který je ve vaší zadečkové fantazii?

Vykračovala si svižným krokem po chodníku lázeňského městečka, látka letních šatiček se ve stejně svižném rytmu pohupovala po její prdelce, pro kolemjedoucí řidiče v horkém dni takový běžný úkaz, zpestření čekání v koloně...jeden by i přehlédl, že tlačí kočár, vedle poskakuje druhé dítko a na řemeni vede psíka. Bez těch kulis by se s tou prdelkou v šatičkách dalo dělat ledacos... S poskakujícím…

Okurková sezóna je prý tu...což o to, pro mnohé nevybouřené i požehnáním...takové placebo...však taková multifunkční zelenina...třeba... mám dnes děsnou chuť na grilovanou krkovičku a v lednici na mě kouká jen mísa salátu...ke krkovičce by bodlo chlazené - no, pivo zjevně došlo, ale limonáda z okurek zůstala ušetřena ;) salát i limču už mám za sebou, před sebou košík okurek, co s ním? A zavařovat…

Přicházíš, je na tobě znát nervozita, podám ti ruku, vítám tě s širokým úsměvem a vedu po schodech nahoru. Ukážu ti, kde se zout a odložit si. Pokynem ruky tě směřuji na tvé místo a zasedám ke stolu, udělám si pohodlí. Dívám se na tebe, ptám se, poslouchám tvé odpovědi. Ty posloucháš mé pokyny. Zpočátku se občas nervózně ošíváš, ale neboj, nekoušu. Dělám to už řadu let, už mě máloco překvapí. Už…

Prohlížím si zkumavky, ve kterých si hoví bezobratlí naložení v lihobenzínu, když tu část mého vědomí zaujme samolepka na deskách ležících opodál "come as you are" a po chvíli mi to nedá, rozhlédnu se po přednáškové místnosti, jestli by tu nemohl kooperovat i ten hráč bowlingu v modrém tričku. Nebuď blbá, nemohl. Snažím se opakovaně neúspěšně zalogovat do školního moodle, abych vypracovala e-test…

Prsty křečovitě zatínám do volantu a sleduji cestu před sebou. Za mnou je ticho, ale já vím, že tam jsi. Pouštím rádio a zatímco on má na klíně kocoura a u nohou dalmatina, já mám v očích slzy a v duši pochybnosti, zda už přišel ten čas. Jak dlouho to však vydržíš? Ano, přišel. Nenechám tě dále trápit, nohy ti už neslouží, do auta jsem tě nesla v náručí, ač v mládí jsi vážil stejně jako já, …

Až budu psát přání Ježíškovi, vzpomenu si na blog od Mehrisneja...taky jsem stála ve špatné frontě a malá, pěkná, akorát do ruky mám jen v sexuálních fantaziích (já je mívala...někdy v době, než mi vydali první OP) Tak se s nimi nosím, bojuju s výběrem nejen sportovních aktivit, ale i prádla, za které utrácím čtyřciferné sumy a jehož životnost je těžce neúměrná... Zkoumala jsem už před lety…

Už se vám někdy stalo, že se ze seriózní akce stal sraz amatérů? Jak jsem z čerstvé praxe stihla postřehnout, soutěže dobrovolných hasičů jsou nejenom plné hezkých dámských prdelek v legínách, co umí běhat s větrem o závod a proudnicí v ruce (samozřejmě i případní obdivovatelé mužů v legínách si přijdou na své ;-), ale při nedávné noční soutěži a po pár vypitých panácích na zahřátí s blížící se…

"Představ si, prostě jim to furt nešlo, tak mě zavolali, abych jim s tim píchla a povedlo se. Sice na mě blbě koukali, ale co." "A myslíš, že by ses mohla příště zastavit u nás?" "No jasně a ten tvůj mě zabije..." "Né, neboj, já ho podržím a kdyby to nešlo a cukal se, tak mi budeš dávat instrukce a udělám to já." "Dobře, domluveno." "Jsi zlato." "Mám na to i ten set a už jsem to párkrát úspěšně…