Jsou 4 hodiny ráno. Stojím před zrcadlem a svlékám si punčocháče. Rozepínám si zip na šatech a ty padají ke kotníkům. Překročím je a rozepínám podprsenku. Bankovky v ní zkraje večera zastrčené zašustí, zmuchlané je odkládám vedle líčidel. Zvednu paže a začnu uvolňovat vlásenky z účesu. Jednotlivé prameny pomalu podléhají volnosti a snáší se mi na holá ramena. Usměju se na svůj odraz v zrcadle. Jo…

Musím se vás na něco důležitého zeptat. Močíte do vody? A jde vám to? ... Teda nemyslím takové to, že se vám začne chtít ve sprše a nechcete už zase vylézat polomokří ven a vytopit půlku koupelny přesunem k záchodové míse, no to ne. A tak si ulevíte ve sprchovém koutě, no. Myslím ve vodě, v které jakože plavete. A jo, nechci slyšet ani kolik z vás je líných si dojít na záchod u bazénu, protože…

Opírám se zlehka do pedálů, žádný spěch, vychutnávám si slunce a pohledy na rákos a ostřici kolem cesty, hradba, za kterou se nad hladinou ozývají racci. To litorální pásmo je komárů ráj. Míjím zaparkované auto. Asi ornitologové. Stočím pohled doprava a zamrkám úžasem. Co to? Na louce mezi stvoly travin mě upoutá hříva vlasů a bílá kůže holých zad. Ten pohyb je naprosto nezaměnitelný. Buch ho!…

Tak už nám ten advent v Budějcích rozjeli na plné obrátky. Vždycky to náměstí přeběhnu v tempu,abych vyřídila v Krajinské pochůzky a zase zpět na kraj Dukelské, abych nepřetáhla předplacené parkování. Jen občas v příznivém počasí se zastavím uprostřed, nechám mlžnou rosu z kašny dopadat na svou kůži, čelem natočená k věži se chvíli kochám okamžikem, jedním z těch, co jsem tu míjela, co všechno…

No, ne ta písnička od devadesátkových Chinaski, i když i ta je svým způsobem nostalgická. To jsem si ráno natahovala punčocháče, co jsem objevila na dně šuplíku, ta antracitová barva už v tom tlumeném osvětlení dala tušit, že to bude ono. Padne k odstínu šatů a udělá mi hezčí nohy. A je to takový nesmrtelný kousek, nikde žádný náznak, že se chystají pustit oko. Rychlý přesun na autobus a po…

Zahradní oslava, do zad příjemně hřející sluníčko, fajn společnost lidí, konverzace v plném proudu. Povídáme si, o mnoha věcech, líčí mi psychické vypětí podřízených i své vlastní za poslední rok, mluví o všech těch ztrátách, co jim museli čelit. Specifický úhel pohledu mě zajímá, ale gesta jejího muže kradou moji pozornost. Takové nevinné gesto, ale sakra záviděníhodné. Pohladí ji po hřbetu ruky…

Odešel si a přitom - stále tu jsi. Slyším tvůj pomalý kulhavý krok, cítím tvou kořeněnou vůni, vidím to klidné gesto zvednutých paží, jak si uhlazuješ dlaněmi zbytky vlasů. Tvá kotva na předloktí. Tvůj úsměv. Často v noci slyším tvůj hlas. Mluvíš se mnou. Sedíme na dvoře, pohupuješ se na houpačce, usmíváš se. Vidím květy fazolí. Tam, co už roky nerostou. Pohupují se ve vánku. Šplhají do výše.…

Jedu, netrpělivost se promítá do těžké nohy na pedálu, trasa mi není neznámá, v hlavě myšlenka, že o ušetřené minuty cesty bude o to delší setkání. Holá stehna se mi třou o sebe s každým zmáčknutím spojky, s přibržděním před zatáčkou, to klimatizace mi nadzvedává lem modrobílých šatů, jedu vstříc něčemu, co ještě ani netuším, jaké to bude. Nebo jestli to bude. Čekám ve stínu, jsem tu první, se…

"Ahoj sympaťando jak se vede. Máš dceru chtěl bych vás šukat obě." Míchám si tak v hrnci omáčku na oběd a tohle mi přistane ve vzkazech. No tpč, je mi 34! Mám pochopení pro ledasjakou perverzi, ovšem přes plnoletost a oboustranný souhlas nejde vlak. Jo, je to doufám jen provokace, dnešní registrace nicku tomu nasvědčuje...hodně z vás bylo v kině na tom filmu V síti...tak teď jiný úhel pohledu... …

"Potřeboval bych z elektro krabice z půdy vypínač." "OK, potřebuju tam vystěhovat taky nějaké věci, tak jestli to vydrží do odpoledne, najdu ti to tam." Vážení, objevila jsem luxusní únik z tohoto domácího vězení, v kterém jsme již devátý den v kompletním počtu, vč. dětí...jediné soukromí, které mi zbylo, se vymezuje časem půlnoc ->šestá hodina ráno, ovšem tou dobou jsem v mrtvolném stavu,…