Slyším sténání...
Slyším sténání. Ne jasně. Tlumeně. Z hrdla, syrový. Dojde mi, že je moje. Jsem zpátky ve svým těle. Jeho ruce mě drží za zadek, silně. Táhne mě zpátky dolů. Tvrdě. Sedím mu na obličeji, nohy roztřesený, kůže rozpálená. Jazykem mě líže, s chutí, bez zastavení. Je mi úplně jedno, jak vypadám. Potřebuju to. Víc. Hlouběji. Mokřeji. Pije mě. Opravdu. Žádný jemnosti, žádná opatrnost. Prostě si mě…