Byli jsme teprve na začátku vztahu. Ona – máma dvou dětí, krásná, smyslná, lehce žárlivá. Já – spíš dominantní typ, ale s chutí vnímat ženskou touhu, když si bere, co chce. Když si dovolí být chtivá. Bez servítek. O víkendu jsem odjel sám na tantrický výcvik. Ona jet nemohla. Nechtěla míchat „duchovno a sex“, navíc měla děti, povinnosti, svoje rytmy. Po návratu jsem byl otevřený. Rozšířený. A…

Přišla beze slov. Jen pohled. Odhodlaný. Kabát si svlékla hned mezi dveřmi. Pod ním tričko bez podprsenky, legíny, lehce rozcuchané vlasy. „Jsem tu. Dneska… dělej si se mnou, co chceš.“ Její hlas zněl pevně, ale v očích jí probleskla nervozita. To mě bavilo. Věděla, co říká – ale ještě netušila, co tím otevřela. ⸻ Postavil jsem se těsně za ni. Přitiskl se na ni a šeptl jí do ucha: „Dlouho jsi…

Přišla zpráva. Žádné: „Ahoj, jak se máš.“ Jen pár vět. Přímých. „Miluju doteky. Nejsem štíhlá. Ale jsem ženská. Pokud tě láká přírodní tělo, klidně pošlu fotku.“ Poslala čtyři. A mně se rozbušilo srdce. Ne kvůli póze nebo filtru – ale protože měla zadek, co chceš držet. Stehna, která sevřou. Bříško akorát – takové, které se přirozeně zvedá s dechem, ne retušuje v aplikaci. A prsa? Měkká, velká,…

Napsala mi bez fotky. Jen pár vět. „Nejsem zkušená. Ale cítím, že bych to chtěla prožít… s někým, kdo mě bude opravdu vnímat.“ Bylo to jiné než většina zpráv, co chodí. Tichá, syrová upřímnost. Odepsal jsem jednoduše, beze spěchu. Žádné nátlaky. Jen zájem. Po několika dnech jsme se domluvili. Na kávě. Na veřejnosti. V klidu. ⸻ Přišla včas. Dlouhý kabát, rozpuštěné vlasy, lehký úsměv. Byla…

Bylo období když jsem byl sigle někdy když mi bylo kolem 30 let , kdy jsem toužil po kontaktu. Po sdílení. Nevěděl jsem přesně, co hledám, ale cítil jsem, že chci být někým viděn. Cítit ženskou přítomnost, blízkost, teplo. A tak jsem chodil občas jako dárek na tantrické masáže. Zpočátku mě to fascinovalo. Bylo to nové. Intimní. Nahota bez studu. Ticho. Ruce, které se mě dotýkaly. Ale čím víc…

Bylo léto, slunce pálilo a já jsem šel na festival jako promotér. Vždycky jsem měl rád práci, kde můžu komunikovat s lidmi – úsměvy, krátké rozhovory, příjemná energie. Přesně to mě bavilo. A když jsme se všichni sešli v malé šatně, abychom se převlékli do firemních triček, vůbec jsem netušil, že mě ten den čeká něco, co mi zůstane v hlavě navždy. V té šatně byla ona. Vysoká tak akorát, zhruba…

Byl večer a moje tehdejší přítelkyně, dnes už expřítelkyně, ležela přede mnou na posteli, obklopená jemným světlem svíček. Její tělo, plné ženských křivek, bylo pro mě jako mistrovské dílo. Plná, pevná prsa, jejichž bradavky se vzpínaly při každém mrazivém doteku mých prstů. Hladká, jemná pokožka, která se pod mými polibky zachvívala. Boky, které se mírně zvedaly, jakmile jsem přejel jazykem po…