Do tmavé noci pronikal jen řev cvrčků z nedaleké louky a sem tam v dálce hluk auta. Byla to pravá letní noc, stvořená na milování a fantazii pod hvězdným nebem. Deku si roztáhli jen tak narychlo za autem do posečené trávy a pak už nic nebránilo rozdělit se o sebe s tím druhým. - super, jsi skvělá - jo, bylo to krásný - pojď ještě ke mě... - ještě se celá klepu .... - miluju tě... ... - co…
To jsem si nedávno vzpoměl, jak mě zatáhli na párty. Plno lidí, chlastu, udělaných hranoláčů a nafintěných šťabajzniček, hluk, pot, těsno a tak podobně jak to na párty bývá :) Hledal jsem, kde si vypiju to velké oranžové cosi, co mi dali na baru, aniž by mi u toho někdo vyrazil zuby nebo z ruky ten drink. Tak jsem přisedl k ní do rohu. Okupovala prostě jediné trochu volné místo a všude jinde bylo…
Všechno je to o komunikaci. Dneska po síti můžete oslovit kohokoli, kdekoli, jakkoli a bohužel či čímkoli. Poslat slušný pozdrav je stejně jednoduché jako trčící péro nebo prostředníček a protože chybí osobní kontakt, ani jedna ze stran se vlastně nedozví proč nedošlo na pokračování. Kdyby se aspoň ty facky daly posílat po drátech! To když sedíte s někým tváří v tvář, máte - kromě slov - k…
Sem se zase překlepl. Stane se, ale tohle mě pobavilo. Hned jsem si totiž vzpoměl, kolik takových mamánků kolem sebe znám. No, dost. Mamahotel, i ten se vzdálenou správou je prostě populární. Dost z nich mi na každém setkání tvrdí, že: "Na co by jim jako byla ta baba?? " . No chlapče, nezažils, nezkusils, nepochopíš :) A ten zbytek by zoufale, ale opravdu zoufale chtěl, jakoukoliv přítelkyni,…
"Prásk. Křach." Z kuchyňky se zývaly zvuky, které jasně naznačily, že se nemáme ani přiblížit. Dveře od kanceláře už si svoje schytaly před chvílí a teď trpělo nádobí. Jediná žena v našem kolektivu sice užívala výhod, které by jí mohla zavidět leckterá šlechtična, ale i tak jsme si nikdy nebyli jistí, co všechno lítá ve vzduchu. "Krerén jeden!!" á tak tohle bude osobní. Pavel naučený lety…
Sakra už zase .... Šňůra aut se v pečícím slunci pomalu sunula po výpadovce a teď se ke všemu zase zastavila. Ještě, ještě kousek, aspoň pod most !!! Hypnotizoval jsem každý milimetr asfaltu v marné snaze uniknout jedovatému svitu. A v tom jsem ji uviděl. Napřed ten kočárek, co měla ledabyle zaparkovaný kousek před sebou. Pak teprve ji. Přes vyžilé zábradlí starého mostu se proti slunci…
Platí už od puberty. Napřed to byly spolužačky - možná že to bylo díky tomu, že jsem byl všude dlouho nejmladší, možná díky tomu, že se prostě začly výrazně oblit dřív, než já mužnět a bylo se hned na co dívat. Každopádně to vydrželo celou pubertu a chvíli déle. Obdiv je starším kolegům a hlavně kolegyním po nástupu do prvního procesu výdělku na složenky sem asi moc nepatří, ale byl. Uměli víc,…
Každá změna nemusí být k horšímu. Stěhování do přízemí jinak nudné kancelářské budovy jsme brali jako zásluhu za trpěné zlo spojené s výdělkem a nic dalšího nás nenapadlo. Ostatně pošmourný leden nedával žádnou příčinu k tomu, nad něčím dalším uvažovat. Ukrytí za zatmavenými skly jsme řešili jak se co nejrychleji přesunout někam, kde je svět sladší a zajímavější. Začátkem května se však situace…
Tak jsem se dozvěděl, že bych měl vyházet všechny fialové košile, co mám. Prý znamenají, že jsem spíš intelektuál, stručný a přímý jedinec, kterému jsou nějaké ty postelové hrátky tak nějak cizí. Jde mi prý u toho spíš o splnění úkolu než o uspokojení. No ty fialové košile jsou spíš vínové, ale jako muž fungující stejně jako Windows 3.1, rozeznávám akorát tak 16 barev a hotovo. Podle toho samého…
