Jaro je nejprudším rozpuku a my spolu stojíme na vršku nejvyššího kopce v okolí. Bylo to docela strmé, takže si teď vychutnáváme odměnu v podobě výhledu do sluncem zalité krajiny. Rozhledna ani není potřeba, do kraje je vidět krásně. Stojíš blízko za mnou a já doslova slyším Tvoje myšlenky. Ovládáš se, abych si o Tobě nemyslela, že ode mě vážně chceš jen jedno. "Řekni něco romantického, když…

Na tvář mi dopadá jarní slunce a ve vlasech mě víská ON. Přátelské setkání exmilenců po x letech. Kávu pijeme bez mléka a bez cukru, řeči vedeme bez zbytečných kudrlinek. Jen ta jeho ruka v mých vlasech mi připomíná minulost. Když na mikrookamžik ty vlasy pevně sevře v dlani, aby se hned vrátil k letmému dotyku, připomíná, že to je minulost, která nechce být zapomenuta.

Potkávali se už delší dobu ve stejné administrativní budově. Kolegové ze stejné firmy nebyli, ale kávovar měli společný a ranní biorytmy taky. ONA, křehce působící žena, holka, co se marně snaží dospět v dámu. Ta, co se zapřísáhla, že už ve vášni nechce bolest, ani pro potěšení. Že už z toho vyrostla. Po večerech promlouvala ke svým bohům a prosila je, aby jí dali moudrost. ON, silný a férový…

Potkali jsme se u táborového ohně. Oba zadaní, ale. Jiskřilo to mezi námi. Už na první ťuknutí na seznámení. Pak jsme si do čtyř do rána povídali. O věcech pozemských i nadpozemských, romantických i pragmatických, o nesmrtelnosti brouka. O touhách a o strachu. Co bude zítra po noci s málem spánku, nás v tu chvíli nezajímalo. Energie mezi námi vibrovala. Pak jsme si dva dny psali. Zlehka, udržení…

Courám se jarní přírodou, myšlenky trochu hříšné a trochu hořké. Sedám si na dřevěnou lávku přes potok a špičkama palců se dotýkám vody. Brrrr, je to studené! Směju se nahlas a připadám si jako blázen. Nastavuju tvář jarnímu slunci a napadá mě, jak šílené by bylo do toho potoka vlézt. Nakonec to udělám. Odhazuji svršky a vystavuji chvíli svou nahotu lesu. Jestli mě z toho lesa někdo pozoruje, je…