Můj milý deníčku, Co bych tady napsal. Všichni tady veršují, Já jsem všechno zaspal. Je to tady samá Míša, vypadá moc hezky. Ta bude mít vzkazů, to nestihne všecky. Pyčka trochu polevil, Celibát ho zmáha, nebo to má jiný důvod, za to může Praha. Praha město hříchu, Nacpaná neřestí, nejde se ubránit, snad jen s kapkou štěstí. Babizna ta pýchou vzlétá, je teď naší mámou, u země jí…

Ne, že by na tom záleželo a nějak bych se tím trápil, ale zvědavost zvítězila a ptám se. Na velikosti záleží, to už víme, ale jaká je souvislost mezi velikostí KTD v ochablém stavu a v pozoru? Stává se, či je běžné, že nějaký ocas co je jak sloní chobot se při tom jen postaví a není už o moc větší? A naopak z běžného středoevropského ptáčka může vyrůst nadstandardní macek? No prostě. Dá se…

Tak se nám noc přehoupla přes půlku a je tady ten údajně smolný den. Babizna mě proklela a já přemýšlím, na co si dát pozor, ať ho ve zdraví přežiju. Jsem v práci, tak o nebezpečí není nouze. Beru jeřáb a převážím takový dvacetitunový kousek. Vzpomenu si na přilbu, kterou normálně beru jen před bezpečákem a ředitelem a hned na ni zase seru, páč kdyby to chtělo spadnout, tak to nějaká skořápka na…

Tak jsem si přečetl, jak se tady blogeři vesele setkávají a znají z FB a trochu se zamyslel. Proč já se nesnažím někoho oslovit, seznámit se atd. No a vyšlo mi, že vypisovat si ještě někde jinde, než tady už časově fakt nedám. I schůzky jsou beztak na dlouhé lokty. Ale co je úplně hlavní, že vlastně ani nemám potřebu. Kromě toho, že jsme koupili zahradu coby stavební pozemek a trávím tam veškerý…

Už je to tak. Možná ze mě mluví jistá euforie, ale do vztahu se nám vrací důvěra a upřímnost. A při tom to směřuje směrem příjemným a přirozeným. Alespoň pro mě. Co se vlastně stalo. Budu stručný, páč první verze při mém stylu psaní by uspala kazdeho. Prima víkend v Beskydech, parta známých a ještě více dětí na chalupě s vířivkou. Grilovačka, panáčky a dobrá nálada všude kolem. Vířivka udělala…

Půjdu zítra. Ráno stejnak musím do práce. Je pondělí, ženu mám na noční, děti v pelechu a dřímám u TV. Na pivo za mou oblíbenou servírkou a kamarádkou v jednom to dneska nedám. V úterý večer přicházím pozdě a k zůstání doma mi stačí jen si říct, že tam stejně dneska nečepuje ta "moje" a jdu rovnou do loža. Nejsem starý, jen unavený, chlácholím se. Zítra už určitě půjdu. A navíc, pak mám volný…

Tak jsem si tak připomněl jednu internetovou diskuzi, kde nějaký pomatenec velebil Čínu, Sev. Koreu, a jiné diktátorské režimy ve smyslu, že jsou ve světě protipólem demokracie a bez nich by to nešlo. Ve světle téhle optiky já děkuji ošklivým ženským, bez kterých by nebylo těch krásných, děkuji příšerné mainstreemové muzice, bez které by nebyla ta alternativní, děkuji brakové literatuře, bez…

Vím to, že tento víkend v práci nešáhnu na práci, že na to budu jen 36 hodin civět. Vezmu si notebook, ať si zkrátím čas a nevezmu si harddisk s filmama. Takže hovno. Podrtím datový tarif a budu tu s Vámi celou noc.

Co dělá Moja, když chce sex? Nic. Čeká až já chci sex. Je to už pár let (tak 6 možná 4) kdy bylo všechno jinak. Má drahá polovička šla ven kalit a já zůstaje doma s dětmi, smířen že dneska zásun nebude. Tak jako vždycky když má drahá vypito. Děti dávno spí, já brouzdám tady na amatérech a nějaký ten sex vážně potřebuji. Ruce mám zdravé a tak se stane, že se udělám nad nějakou fotkou, či webkou…

Rád vzpomínám na období odhalené nevěry. Ženy jsem se tehdy zeptal, jestli někoho má a měla. Je zamilovaná a neví co má dělat. Naštěstí není z těch, co hned pálí mosty a hned dodává. Nechci se rozvádět, chci s tebou zestárnout. Ale jeho si nechám. Po prvotním šoku zjišťuji, že tohle je ono. Tenhle model žití a bytí je mi blízký a dokonale mě naplňuje. Mít ženu, děti a možnost si bez výčitek…