Zrovinka končila třicetiletá válka, dyž se jedna veteránka, kerá už měla vojska plný kecky, rozhodla, že pude do civilu. Ze všeckejch těch bojů ji zvostalo akorát pár metálů a knížka s věnováním a zdravotnická brašna s kádéčkama přes rameno. Cesta ji zavedla do hlubokýho lesa a že už bylo skorem tma, rozdělala voheň, lehla si na spacák a vodevřela konzervu - čokoládovou s burákama, kerou měla…

V jedný zemi žil panovník kerej měl tři cery. Nejstarší Božidaru, prostřední Culifindu a ta nejmladší měla v rodnym listě napsaný: Chlorida Sodná, ale protože se to všeckejm blbě vyslovovalo, dokonce i v orientě, tak ji všici neřekli jináč, než Maruška. Jednou si je jejich fotřík nechal zavolat a prej, že potřebuje zistit, jaký maj stahy, kerá si ho jako víc váží a jak ho má ráda. Nejstarší…

Tak si přectav, že měli dat moju mamu do Gynesový knihy rekordů! A to jenom z blbostě, že votěhotněla v 98 rokách! Zašla si do Sokolovny a zrovna tam byla dýza a že chodí pořád oriflená, že je to praktycký, tak jí ti mladí vyhulenci tolik nehádali a na sex to vona byla vždycky, šak víš kolik mám sourozenců! A kondičku to vona má dobrou, dyž něco vyvedu, tak mě honí vokolo mlejna, kolikrát celej…

Vjednom zámku žila princezna a když začla vodrůstat, tak sociálka zistila, že nemá mamu a přidělili jí macechu, kerá byla děsně zlá. Starej ale z ní byl hotovej, hlavně poránu a pak už jen spal, ani nevladařil a macecha si tak mohla dělat co chtěla. Princeznu zamkla na zahradě a sama si v palácu užívalala. Měla taky kouzelný zrcadlo a když se do něho koukla a zeptala se: "Co je na světě…

Pomaly se blížily Vánoce. Před palácema a chrámama to bylo všecko pěkně vymetený, pomaly až k Neumětelům. Písek v poušti se třpytil víc než normálně a zdál se i bělejší a na křižovatkách karavaních cest stály nazdobený vánoční stromky a svítily do noci malinkejma žárovičkama a tak nikdo nebloudil. Jenom tři králové hledali čtvrtýho a taky svoje dámy a kluky, aby si domluvily trojčičky na…

Zlatíčko! Tak sem si spomněl, jak sem byl na výstavě bejků v Munichu. Původně sem měl jet jako doprovod, ale náš Zlatej z poslední výstavy, jak ti dal tu pusu a funěl přitom do degoldu a říkáme mu Čenda a všecky krávy sou z něho hotový, tak zme zistili, že je krize a že by to byly vohromný náklady, kdyby tam měl Čenda jako bejt a tak poslali stran těch bejků akorát mě, páč dovedu bejt…

„Co dybysme si koupili Karlštejn?“ zeptal se pojednou Šahriár, dyž si tak prohlížel, rozvalenej na trůnu, poslední číslo Realit. Šeherezáda seděla na zemi pod ním na polštáři a štrykovala mu na zimu fusekle, podle starýho čísla Praktické ženy, kerý měla před sebou roztažený na podlaze. „A budeš na to mět?“ otázala se, taky prakticky. „No co, dyž tak vodevřem novej vrt, barel se…

Tak sem na to konečně přišel! Minulej měsíc, že bylo na svatýho Václava volno, podzimní práce pokročily a tak sme si vejbor vodsouhlasili, že zajedem do Monaka za Zlatkou na véču. Vybíral sem, co bysme si jako u Rampoldiho dali a najednou sem uviděl, že maj svatomartinskou husu! No prosím a to na svatýho Václava! Rači sem tam zavolal a představte si, voni tam maj tu husu každej den a né jako u…

Jednou takle přijela Šeherezáda do paláce úplně nahatá, přijela na koloběžce a jinak neměla vůbec nic na sobě. Šiklo jí to, což vo to. Koukal nejenom Šahriár a kat, kerý už ji znaly, ale taky palácová vochranka, kerá tam stála v těch svejch černejch hadrech, jako ta boží hovádka. Šeherezáda, eště než vstoupila do palácový brány a protáhla kartu přes čtečku, tak se sama sebe prohlídla,…

http://www.amateri.cz/g372090 Před ňákými lety, eště dřív, než se nastěhovala Zlatka do knížectví, tak v jednom středně rozvinutym císařství abdikoval císař a tak udělali konkurz. A že Zlatka eště neměla žádnej titul a tak se jí melouch hodil a přihlásila se. A vyhrála to na první šup! Udělali ji císařovnou a hnedky se jí klaněli a copá byste si jako přála Vaše jasnosti? A…