Druhej stával Šahriár až večír. Šeherezáda ho už dávno čekala u trůnu, než přišel. Mračil se jak deset čertů a spustil hnedky na Šeherezádu: "Něco mi za včerejšek dlužíš!!!" a přehodil ji přes trůn, vohrnul jí mantl a začal ji píchat ,jak zjednanej, až začla naříkat, že s teho bude hotová. Šahriár si teho ani nevšim a píchal dál a ani to nevokomentoval. S teho Šeherezáda poznala, že to dnesky…

Byla už skoro tma. Prodíral se hustými křovinami, plnými trní, které mu rozdíralo srst na tváři, trhalo na cáry to, co zbylo z jeho oblečení. Vracel se z lovu z prázdnou. Celý den trmácení po skalách a hlubokých údolích, která v tomto ročním období prostoupil chlad. Kaluže pokryl led a ten jen stěžoval jeho běh, ve chvílích kdy pronásledoval zvěř, která se tu a tam zjevila před jeho dychtivýma…

Dveře do zasedačky novoměstský radnice se rozlítli a vobjevili se v nich bratr Žižka s přáteli a: "Neséém vám noviny, poslouchéééte...", ale páni radní se dali zmateně na útěk bočníma vchodama. "Podivé bratře Žižko, vod leta zme tu nebily a eště si nás tu pamatujó..." podivil se bratr Prokop Holý. "Já mám nérač, z lidovejch vobyčejů, když demonstace přendou na defenestrace, ale včil máme svátky…

Venkovní dveře krčmy U Parašutistů se otevřely do ulice a vypotácela se z nich do tmy postava. Okamžitě se jí zmocnil silný vítr a společně se sprškami ledového deště poodhrnul její plášť a odkryl tak dosti nuzné šatstvo i notně sešlapané, mnohokráte u příštipkáře opravované škorně. Jediné, co působilo na tomto muži trošku solidním dojmem, byl krátký kordík, zavěšený u pasu. Muž si rázně narazil…

V jednem malým království měli už hodně starýho krále, kerej si už nic napamatoval, kolikrát si strčil do kapsy úplně cizí průpisku a mysel si, že je jeho, ale horší než von byly ty jeho rádcové, jen využívaly, že jim všecko podepíše a když ne, tak si s teho stejně prd dělali a jenom rozkrádaly, na co všecko v tem království přišli. Král po nich chtěl aby našli nějakou metodu, jak naplnit státní…

Vlasně by se to mohlo menovat taky – „Jak volit prezidenta?“ aby to byl ten nejlepší? Dyk je to jednoduchý, vezmuli bysme vzorek vobyvatelstva, a kliďánko i tady z Amatérů, sto dobře vyvinulejch Amatérek a pak by k nim ty kandidáti přistupovali a ukázalo by se kerej je nejlepší! Nemysim najednou, každej by měl svůj volební den, nebo rači večer, jo a dávat to do telky, až po desátý, to jo…

Šeherezáda stála v hlubokym předklonu, zapřená voběma rukama tak, aby jí přírazy neposouvaly moc dopředu. Šahriár stál těsně za ní a činil se. Kat stál na svým místě a pro tentokrát jenom pokukoval. Když Šahriár dočinil, zvolala Šeherezáda: „Jejda, copa to tu máme pod trůnem?“ a zvohla se eště víc a vyhrabala z hromady starejch novin a časáků velkou knihu, vázanou v temně hnědý kůži a ta měla…

V jedný zemi se už nežilo lidem kór moc dobře, už si ani nedělali recesi, páč v ní byli až po uši. Byla krize – samec. Dokonce i panovník v tý zemi si začal dělat starosti. Nebylo kde brat, státní pokladna byla jak vymetená neviditelnou rukou a tak dal povolat mágy, astrology, ekonomy, alchymisty a dokonce jednoho chemika, ale pořád to nebylo nic platný. Když už nevěděl jakýho vodborníka má…

Tak nám to s Čendou tentokrát vyšlo! Byli sme na výstavě bejků v zahraničí spolu! Vystavovalo se blízko za hranicema a tak sme to prubli. Přivítání bylo suprovní, vod vagónu šel rudej běhoun a tak sme po něm kráčeli, jak Brad Pitt a fanynky zdychaly. Hnedky po ustájení sem ale musil udělat kontrolu, esli neutrpěl, i když v tem boxu, co měl u výstaviště, bylo málo místa. Zásadní pravidlo každýho…

" Tak bylo zasej svatýho Václava", prohlásil Šahriár a hodil přečtěný Arapský listy pod trůn. "Panečku, to byl už tenkrát panovník! Rozpustil najednou senát i parlament a poslal skorem třista nejvěčích volů makat do Německa, aby poznaly, jaký to je", dodal k temu a pokračoval: "Jo moja rodina si na svatý dycky potrpěla. Třebas můj praprapraděda byl jednou takle vokolo Vánoc v Betlémě, zrovna se…