Leto jak sviňa!“ procedila Šeherezáda mezi zubama, jak tak čuměla z vokna na luft, kerej se telelil nad dunama za městem. „Nezaprší a nezaprší…“ dodala vztekle. „Aspoň budou pěkný fatamorgány“, voponoval jí Šahríár a prohlížel si při tom Plejboje. „Co, dyby sme si zajeli na dovču do Evropy, třeba tam bude inačí počasí?“ navrhl a hnedky se rozhodl: „Zaplujem si za Zlatkou do Monaca…
Hnedky vedle Šahriárovo, měl svý království mocnej a bohatej Masůd a ten měl jedinýho syna Chalída a dyž ten se začal dostávat do dospělostě, tak mu nechal tatík předvolat astrology, ornitology a všecky ty vodborníky, kerý potřebuje mladej kluk, aby měl správnej vývoj a šťastnej vosud. A ti mu určili, že by se měl voženit s tou nejkrásnější pannou pod sluncem. Copak vo to, pěknejch holek bylo…
Dyž jednou zajejc začla kapat voda z baterie a instalatér pořád nikde, tak začla Šeherezáda vypravovat: Takle za městem, kde už je moře, tak do něj de řeka. Dyž je ale sucho, tak je tam vádí, to ale nikomu nevadí, akorát vodníkovi, co tam bydlí, jak tam tak sedává na starý vrbě a je kolikrát nasuchu. Ten vodník se menuje Hasan Brrr a jinak je hodnej. Stahuje akorát trenky, dyž tam…
Navečír, jak přišla Šeherezáda do paláce, tak musela eště počkat. Šahriár měl pozvanýho instalatéra, aby jim přetěsnil v lince kohoutky. Když byl hotovej a Šahriár mu měl zaplatit, tak ten rač na něj zavolal z finančáku kontrolu, že mu zaplatí, jen esli bude mít všecko pořádku. Kohoutky netekly, ale stejně mu našly jeden tři roky starej únik a tak mu hned napařily penále a že byl zrovinka na…
Jednou takle pekla mutr vod Baheery placky a že jí zvostalo eště nějaký těsto, tak napekla taky buchty – honzovky. Tu nejvěčí dala do košíku, přidala flašku Bzenecký lipky a zavolala Baheeru řekla jí: „Hele holka, zajdeš za bábou, má dnesky svátek, je Medarda a dáš jí tu buchtu i s vínem ať si udělá dobře. Stejně jenom pořád myslí na tu svoji a kouká po muskejch…“ Baheera si voblíkla…
Na vokraji voázy žila mladá kudlanka Esmeralda. A jak ste sami poznali, podle mena, tak nebyla zdejší. Dostala se sem s jednou karavanou, dyž se skovala v bedně s piškotama, co nesla jedna stará vembloudice. Byla to votrava, vembloudice kulhala na levou zadní a Esmeralda měla plný voči drobinek vod piškotů a jak toho měla plnou prdel, tak s tý bedny vyskočila, zrovinka na vokraji voázy. A to…
V jednom královským paláci žila princezna Wurud a celá její famílie. V den, kdy měla vosumnáct, tak udělali pořádnej mejdan. Jeli všici vod rána a navečír už byla i Wurud utahaná, jak šňůra vod vysavače. Zalezla do svý komnaty ve věži, uvařila si šípkovej čaj a dala si práska. Hnedky se jí klížily voči a jak tak usínala, tak eště stačila slabě vzdychnout, jako by ji něco píchlo. V tom…
Vprostřed temněmodrýho voceánu je vostrov a na tom vostrově bydlej vodpradávna jenom samý vopice. Kromě vopic, tam už rostou jen samý banánovníky a tak ty vopice maj co do huby a pak už je tam jenom písek a uprostřed vostrova se tyčí podivnej temnej kámen, vo kerým se říká, že přiletěl za dávnejch dob z nebe. Ináč tam věčinou svítí slunko, ale vopice se před ním mohly skovat do stínu…
Páč bylo ten večír zatažíno, tak začla Šeherezáda taky tajemně: Jednou takle byla děsná písečná bouřka, fučelo, jak prase a mladá Bahia, cera chovatele holubů, byla zrovna za městem ,pro písek do akvárka a málem v tý psotě zabloudila. Všude jen tma a písek, eště že zahlídla semafory a neony na konci jedný ulice, co končila v poušti. Z posledních sil se dopotácela do domku, kerej byl…
Šeherezáda nebyla ten večír ve svý kůži. Už to vypadalo, že si nechá rač useknout hlavu, než by měla něco říct. Pak ale začla vyprávět: Na vokraji města žila sirotek Leila. Její mamča s fotrem se jednou nevrátili z baru, ani po zavíračce a tak soused, kerej bydlel dřív, před jejich u popelnice, se jí ujal a nakvartýroval se k nim a dělal jí macešáka. Leila musela kolikrát dřít, až byla…
