Hned na úvod Vás všechny asi zklamu, toto není přímé, ani volné, ani jakékoliv pokračování Deníčku amatérského blokera. Moje alter-ego Toměposer si někde nejspíš užívá s Jeane a od té doby mě nenavštívil, abych mohl napsat další díl, takže jsem se rozhodl, že si zavedu deníček svůj. No ano, stal se ze mě řepák, jsem řepákem teprve krátce, takže se pokládám za řepáka amatéra. Řepáka, či spíše…

Tak mi to nedalo a taky jsem se chtěl něco o sobě dozvědět a šel jsem na vstupní testy do Mensy (ne fakt nemyslím jídelnu, tam vás pustí i bez testů). No větší hovadinu jsem udělat nemoh. Co by jste taky čekali od předsedy H3. Nebo to bylo 3H? Teď už mi ten název tak skvělej nepřijde, hned mě napadlo - tady rovnou na3 hov.. No nic, tak k věci. Jako věděl jsem o sobě, že to je se mnou občas…

Tak tohle si jistě pár lidí řekne, až uvidí můj blog a nejspíš ne moc radostně. Ne neumřel jsem, ani jsem se na tohle modrý moře ještě úplně nevybod. Věnoval jsem se radši svým dětem a ženě a jak se zdá, nějaké výsledky to mělo............... No tvl, co to tu píšu za bláboly, sice je to pravda, ale koho to zajímá. To je, jak když si někdo dává na fb statusy: "Právě jsem se byla vykakinkovat a…

Tak tu je konečně jaro. Sluníčko svítí, kytičky voněj, ptáčci zpívají...... no dobře tak je venku kosa jak v ruským filmu, sněží a kytky a ptáci jsou nejspíš zmrzlý na kost, ale já jsem zamilovanej. Dlouho jsem nepsal, protože nebyl čas, všechen jsem totiž strávil s Jean, to je její přezdívka. Od našeho prvního rande jsme spolu skoro každý den, je neuvěřitelná a navíc se jí prý líbím, že prej ji…

Nevěřím, však obávám se, že tento svět řítí se ke svému konci. To už tak bývá, když planetě vládnou povětšinou blbci. Už zase sedím sám ve tmě a společnost mi dělá jen to indigové moře. Růže jsem dal a dopis psal, na nugát v dóze vše úhledně naskládal a pohnulo se něco, nicméně jen nakrátko, přiznám, že zklamaný jsem, však dám tomu čas, vždyť moje Paní po kapsách nosí neustále to moje psaní,…

Pohled se rozbíjí o neústupné útesy tmy. Poslední kapka tekutého zlata, jenž hladí hrdlo a léčí mysl rozervanou neskutečností tohoto světa, zmizela v mých útrobách již před notnou chvílí. Měl jsem ty láhve vzít dvě. Možná bych pak alespoň jednou usnul bez víru tisíce myšlenek. Možná bych pak alespoň na chvíli neměl pocit, že jsem pořád sám. Realita mi přijde surrealisticky absurdní. Čas…

...než jsem myslel. Možná bych to psát neměl, protože Janiac měla pravdu, že mi to vesmír dá pěkně sežrat, ale já jsem prostě nepoučitelný. Nejenže jsem na vzkaz nedostal žádnou odpověď, protože dotyčná nejspíš ukončila zdejší existenci a nebo se dozvěděla, že jsem jí napsal a radši si založila jinej nick, ještě navíc jsem dneska přišel pozdě do práce, protože selhaly tři budíky po sobě. No tvl…

Ne není to rozšíření teorie, že země je placatá a nesou ji čtyři sloni stojící na obrovské želvě. Ještě aby tak ta želva plavala žaludky vesmírné krávy, to by tak chybělo. Ne. Vesmír se mi zřejmě rozhodl pomstít. Na tuto myšlenku mě přivedla Janiac. Ne, že bych se sám pokládal za sympoše, ale pokládám ;D. Janiac bude mít asi pravdu, že takovej lumen zas nebudu, když se mi vesmír mstí, ale doufám,…

Ze všech rohů mě pozorují stíny. Je tu až nepřirozené ticho. Jediný, kdo si vůbec všimnul, že jsem doma, byl můj pes, když jsem mu dával žrádlo a vodu. Jeho obrovská chlupatost se nechala podrbat a zase si lehnul na svoje místo na terase. Kočky velikosti malého tygra se ani neobtěžovaly zvednout hlavu. Není to tak dlouho, co jsem si přál mít alespoň chvilku sám pro sebe a teď jsem čím dál…

Počítal jsem vteřiny​ a konečně přišel den D. V práci jsem si radši vzal volno, abych se moh pořádně připravit a nechal jsem se ostříhat a oholit. Oblíknul jsem si kalhoty a košili, co mi půjčil brácha a kouknul na sebe do zrcadla. Kalhoty mi byly nějaký těsný a rukávy košile mi končily na předloktí. Vypadal jsem jako debil a okamžitě jsem začal panikařit a nadávat si, proč jsem si to nezkusil…