“Nějak mě nebaví psát pořád inzeráty.” “Proč?“ “Je to tady k ničemu.“ “Souhlas. Jsou tu buď samí honiči, nebo slibotechny.“ “Co s tím?“ “Nevím.“ “To bys snad měl vědět, ne?“ “Ono to nějak dopadne.“ “To jo, to je fakt.“ Na hodinách ručička poskočila o minutu…

Začali jsme si vymýšlet. Při každém setkání něco nového. Něco, čím dál tím víc šťavnatého, pervezního, živočišného. Pomalu jsme se propadaly do hlubin naší zvířecí podstaty a postupně jsme si začínali uvědomovat, že bez toho nemůžeme být. Už nás nevzrušovaly běžné…

Byla to jedna z mnoha služebních cest. Byl večer, na ulice dopadaly ledové kapky jarního deště a jaro bylo pořád někde v nedohledu. Seděli jsme s kolegy na pokoji a dopíjeli láhev vína z hotelové lednice. Nebylo nic moc. Prostě hotelové víno. Klábosili jsme o…