Zpráva přišla o den později. „Dnes nepromluvíš. Ani jediné slovo. Než řeknu jinak.“ Byla jsem v práci, když jsem ji četla. Na schůzce. V kalhotách, v saku. A přesto jsem se okamžitě začala chvět. Mokrá během několika vteřin. Už jsem ani nepředstírala, že se bráním.…

Napsal mi jen jednu větu. „Dnes ve 22:00. Nahá. Dveře nezamkneš.“ Žádné oslovení. Žádné srdíčko. Jen příkaz. A mně se při čtení sevřelo hrdlo touhou. Věděla jsem, že si mě vezme znovu. Ale tentokrát… že bude ještě tvrdší. A já po tom toužila. V 21:58 jsem stála v…

Nehodlal mě žádat o svolení. A mně se to líbilo. Byla jsem svázaná…zápěstí za hlavou, kotníky přivázané k rámu postele. Nahá, rozpálená, pod jeho pohledem jsem hořela, přestože se mě ještě ani nedotkl. „Zavři oči,“ poručil mi tiše. Hlas pevný, klidný, nekompromisní.…

Probudila jsem se dřív než on. Slunce už bylo vysoko a přes polopřetažené závěsy dopadalo měkké světlo na jeho ramena. Ležel na břiše, klidně dýchal a já si uvědomila, že se na něj dívám déle, než bych měla. Nepřipadala jsem si rozpačitě. Jen trochu překvapená, jak moc…

Bylo horko, slunce pálilo a vzduch voněl slanou vodou. Stála jsem na kraji té skryté pláže, kde se lidé nebáli odhalit úplně všechno. Nejprve jsem váhala…nikdy jsem se nesvlékla před cizími. Ale atmosféra byla tak svobodná, tak uvolněná, že jsem si stáhla horní díl…

Nikdy bych nevěřila, že mi něco takového bude připadat vzrušující. Ale v momentě, kdy jsem viděla, jak mi klečí u nohou a s téměř zbožným výrazem se dotýká mých prstů, ucítila jsem moc, jakou jsem nikdy předtím neměla. Seděla jsem v křesle, on na kolenou přede mnou, a…

Když jsem ho spatřila přes bar, v očích měl něco, co mě okamžitě přitáhlo. Byla to směsice klidu a dravosti, která ve mně probudila touhu, jakou jsem dlouho necítila. Když se naše pohledy setkaly, zachvěla jsem se. Už jsem věděla, že téhle noci se neubráním. Jeho hlas…

Celý další den jsem ho hledala pohledem. V tom moři lidí, v rytmu bubnů a dunění basů jsem chtěla zahlédnout ty jeho oči, ten pohled, co mi včera vzal dech. A pak jsem ho uviděla. Stál opřený o strom, pozoroval mě. Nepotřebovali jsme slova. Šla jsem k němu a v jeho…

Celý den byl jako sen. Hudba, smích, slunce, které hřálo až do večera. Festival byl plný lidí, barvy vlajek a světel, vůně jídla a trávy se míchaly ve vzduchu. Měla jsem na sobě krátké šaty, lehké a vzdušné, s holými rameny. Vlasy mi voněly létem a volností. Seznámili…