Do otevřené brány jsem vjel pomalu a nejistě a zastavil auto přímo před vchodem do velké vily. Když jsem došel k honosným dveřím, pocítil jsem ty roky nánosů civilizace a zvedl ruku ke zvonku. Že by to byla chyba jsem si uvědomil na poslední chvíli. Nejistě jsem…

Je to takový výkřik z nadržení… Dlouho jsme se neviděli a oba jsme se na sebe moc těšili. Bylo skvělé vidět ji, jak stojí ve dveřích chaty a trochu potěšeně a trochu nadrženě se usmívá. Zabouchl a zamkl jsem auto, prošel brankou a šel beze slova k ní. „Ahoj“, řekla a…